Práci publikovala skupina slovenských a britských vědců pod vedením Noemi Gajdoš-Kmecové z Univerzity veterinářského lékařství a farmacie v Košicích. V rámci práce autoři určili šest kategorií chování projevujícího se při vzájemné interakci koček mezi sebou – neaktivní postoj, zápas, pronásledování, neinteraktivní aktivity, zvukové projevy a ostatní interaktivní aktivity.

Zdrojem bylo 105 kočičích videí a také přímé informace od 210 chovatelů koček. Kočky byly rozděleny do skupin podle frekvence a délky trvání různých projevů, přičemž byly definovány tři základní typy interakce: hravá (přátelská), agonistická (agresivní) a prostřední (spojení hravého a agresivního chování). Více než polovina sledovaných koček patřila do hravé skupiny (118 jedinců), agonistických byla necelá třetina (60 koček) a 32 koček se nacházelo svým chováním uprostřed.

Různé typy chování se přitom častěji pojily s konkrétním druhem interakce – zápas byl nejčastěji projevem hravého kontaktu, zatímco pronásledování a zvukové projevy častěji souvisely s agonistickou, nepřátelskou skupinou. Střední, ne zcela vyhraněná skupina pak souvisela svými projevy chování spíše s přátelskou interakcí, objevovaly se v ní poklidné chvíle hry i vzájemné péče o srst. K zařazení do střední kategorie ale vedly situace, kdy zprvu přátelská hra přerůstala v agresivitu.

Zápas je většinou hra

V zásadě lze tedy říci, že pokud sledujete své kočky, jak spolu zápasí, pak jde nejspíše o hru. Pokud ve skupině koček existuje skutečné napětí, pak se zvířata těsnému fyzickému kontaktu spíše vyhýbají. Útočné techniky se v případě skutečného konfliktu omezují spíše na seknutí packou než na opravdový "wrestling", jaký vidíme při hře.

Výrazným signálem skutečného boje jsou hlasové projevy a honění se, které prokládají chvíle neaktivity (tj. například napjaté vyčkávání). Při běžném hravém zápasu nejspíš neuslyšíte kočky, jak na sebe hlasitě mňoukají a syčí. Ne každý hlasový projev je agresivitou, stejně jako jisté vzájemné honění se doprovází i běžnou hru. Agresivní chování se tak také dá rozpoznat podle časté jednostrannosti - jedna kočka se dostává do defenzivy proti druhé.

Dočasné neshody

Prostřední chování je, jak jsme naznačili, kombinací obojího, obsahuje prvky hravé i agresivní, ačkoliv má blíže k přátelským projevům. Obsahuje ale v sobě potenciál otočit se na oba možné póly - ke hře i k agresi. Záleží pak na tom, jak přesně vzájemná interakce probíhá, a také zda dříve nezasáhne člověk.

Podle autorů je střídání hravého a agresivního chování spíše odrazem dočasné neshody ve společenském chování mezi kočkami. Nejde tedy o skutečný rozpad vzájemného vztahu a vznik nepřátelství, obzvlášť pokud spolu zvířata jinak vycházejí dobře. Problém nastává tehdy, pokud pozorujeme vyloženě antagonistické chování dlouhodobě.

Studie sama pak může sloužit jako jistý návod chovatelům, případně odrazový můstek pro další analýzy na toto téma. Vnímání dynamiky kočičích interakcí a jejich emočního zabarvení totiž může pomáhat předcházet závažnějším konfliktům. Pokud chovatel bude dobře chápat, kdy je hra pouhým „kočkováním“, a když už jde o souboj, do kterého je potřeba zasáhnout, může totiž přispívat k celkové zdravé vyrovnanosti vztahů mezi jeho kočkami.