Tím plemenem by měl být kanaánský pes, případně jeho předkové. Předpokládá se, že současné plemeno je potomkem těchto psů starověkých. Odhaduje se, že zde bylo mezi 5. a 3. stoletím před naším letopočtem pohřbeno na 1300 psů, což z místa činí největší známý psí hřbitov starověku. Zajímavé je, že asi 60 procent pohřbených byla, dle kostí, ještě štěňata.

Lokalita vznikla v době, kdy město obývali Féničané pod nadvládou achaimenovské perské říše. Pohřebiště má podobu několika teras při pobřeží, podle archeologů na nich původně stály větší budovy, snad námořní skladiště. Také se zjistilo, že v pozdější době, s počátkem helénské epochy, se již nepohřbívalo na samotné lokalitě, přesto se objevují psí pohřby jako by přímo v ulicích kolem. 

Kultovní charakter?

Historici se na základě dobových zpráv i archeologických zjištění domnívají, že místo mělo kultovní charakter. Mohlo by se zdát, že hledáme kult tam, kde nemusí být, ale takový způsobem centrálního, pietního ukládání psů naznačuje jistý sakrální rozměr.

V oblasti byla tradice ritualizovaných psích pohřbů velmi stará, právě v době Perské říše dosahuje vrcholu. Víme, že v některých místních kultech hráli psi klíčovou roli. Psy držela ve vysoká úctě jak tradice zoroastriánská, tak kanaánská, fénické i asyrská.

Důležité je, že tito čtyřnozí tvorové byli v regionu často spojováni s božstvy zdraví a léčení. Například symbolem babylonské bohyně zdraví Nintinuggy byl právě pes. Z tohoto substrátu se utvořily kulty, které považovaly psí sliny za léčivé. Při chrámech různých božstev pak provozovaly službu, kdy byli posvátní psi cvičení k olizování ran (za příslušný poplatek) poutníků.

Herodotus zmiňuje, že nejstarší chrám v Aškelonu patří Afroditě – přitom nálezy ze Sicílie ukazují, že pod řeckým vlivem docházelo k prolínání kultů Afrodity a blízkovýchodní bohyně Astarte. Právě Astarte měla jako jeden ze svých symbolů a byla jednou z patronek psích chrámů léčení.

Kult léčivých psích slin

Tyto kulty byly ve starověku na Blízkém východě velmi rozšířené. Ve Starém zákoně najdeme hned několik míst, kde je zapovídán styk muže s mužem. Moderní teologové ale upozorňují, že minimálně jeden z těchto veršů byl při překladu z hebrejštiny do latiny špatně pochopen. V originále se hovoří o zákazu "plateb za psí způsob", což se považovalo za eufemismus mužské prostituce. Přitom mohlo jít původně o kritiku právě široce rozšířených kultů léčivých psích slin při pohanských chrámech.

Aškalonští psi nenesou žádné stopy obětování, předpokládá se, že šlo o přirozená úmrtí. Archeologové se nedomnívají, že by snad všichni pohřbení psi pocházeli z chrámů, půjde o běžnou "pouliční" populaci. Posmrtná úcta, která je tu psům vyjádřena pietním pohřbem, ale nejspíše opravdu vychází z úcty náboženské, která byla vůči psům v regionu chována.

Archeologové doufají, že se jim podaří "Afroditin" chrám zmiňovaný Herodotem jednou najít a prokázat tak, či vyvrátit, přítomnost posvátných praktik spojených se psy. Možná, že právě v okolí pohřebiště by bylo dobré pátrat.

Tenhle starověký příběh, po kterém nám zůstalo pozoruhodné psí pohřebiště, je samozřejmě plný nejistot a neznámých. Nejsme ale asi daleko od pravdy, když řekneme, že v očích místních byli psi nejen nejlepším přáteli lidí, ale i bohů.