Nemluvě o tom, že mnohé z druhů těchto myšovitých hlodavců ani nejsou příbuzné, byť je jméno křeček pojí. Nemůžeme na tomto místě udělat výčet všech druhů křečků a křečíků, podívejme se ale alespoň na ty nejběžnější, se kterými se můžeme ve světě mazlíčků setkat.

Základních druhů chovaných v zajetí je pět. Asi nejznámější je křecek syrský, zvaný též křeček zlatý či medvědí. Vzrůstem patří mezi větší, může měřit až 17 cm. Má různé barvy srsti od zlaté, až po "kočičí" strakatou. Také variant srsti je několik - dlouhá, krátká, saténová apod.

Typické vzezření doplňuje růžový nosík. Jako všichni křečci má typický myšovitý tvar uší a velké lícní torby. Zajímavé je, že druh byl popsán teprve v roce 1839, až v roce 1930 se podařilo odchytit první divoké zástupců druhu. Šlo o matku s mláďaty a uvádí se, že všichni křečci zlatí chování dnes v zajetí jsou potomky těchto prvních mláďat.

křeček zlatá | zdroj: Pixabay

Druhým nejčastějším zástupcem, kterého můžeme v teráriích potkat, je křečík džungarský. Pochází původně ze stepí Sibiře a je spíše drobnější, maximálně do 10 cm. Tělo má ovšem zavalité a jaksi kulaté. Zbarvení se mění během roku, v létě je tmavší, jinak je typické šedohnědou barvou a tmavým pruhem na zádech.

Existuje ale i varianta sněhově bílá či "smaragdová" vzniklé šlechtěním. Má jen malinký ocásek a spíš drobnější uši. Zajímavostí v chování je, že sameček křečíka pomáhá samičce v péči o mláďata. Tím se vymyká ostatním druhům křečků, u kterých musí samička mláďata před agresivním samcem bránit.

zdroj: Pixabay

Velikostí a zbarvením je mu podobný křečík čínský neboli daurský. Liší se ovšem ocáskem, který je na křeččí poměry docela dlouhý. Šlechtěním se podařilo získat i bílé či skvrnité varianty. Typické pro něj je, že je mimořádně nesnášenlivý a málokdy se daří vůbec vytvářet pro další množení.

Čínský křeček | zdroj: Profimedia

Nejmenší z křečků chovaných v zajetí je křečík Roborovského. Měří maximálně do 5,5 cm a například vedle křečka syrského vypadá skoro jako mládě. Pochází z pouštních oblastí Číny a Mongolska, především z okolí pouště Gobi. Tomu odpovídá i jeho zbarvení, které má pískovou barvu na zádech a bílou na bříšku. Známá je jejich množivost, samička může být za rok břeží až pětkrát.

Nejméně obvyklým druhem je pak křečík Campbellův. I on pochází z Asie a je velmi podobný křečíkovi džungarskému. Jen s tím rozdílem, že tělo je ještě kulatější a srst zůstává celoročně stejná. U nás se chová jen velmi málo, ve zverimexech v podstatě není a tak jde spíše o záležitost pro skutečné zájemce o křečky.

Křečík Campbellův | zdroj: Profimedia

Dříve se uvádělo, že je značně agresivní, chovatelé ale upozorňují, že je jen velmi teritoriální. Pokud má pocit, že mu ohrožujete domeček, bude útočit. Jinak se ale nechá vzít do ruky a pomazlit jako mírnější druhy.