Celou kauzu shrnuje web Sciencealert popularizující vědecké studie. Reakce polské veřejnosti je totiž do určité míry ukázkou možného nepochopení, zároveň ale i na akademii věd snesená kritika není úplně neoprávněná. O co tedy v celém případu jde a co přesně vlastně vědci chtěli sdělit?

Polská akademie věd vede dlouhý seznam zvířecích druhů, které považuje za invazivní a potenciálně nebezpečné původní fauně a flóře. Kočka domácí má v takovém seznamu až 1787. pořadové číslo. Stanovisko vědců při tom říká, že k zařazení vedlo to, že aktivity nehlídaných koček ve volné přírodě mají potenciál ke značným dopadům na některá zvířata, hlavně ptáky. Odkazují se při tom na studii, která podle dostupných dat odhadovala, že kočky usmrtí ročně jen v Polsku mnoho milionů savců i ptáků.

Autoři stanoviska, v čele s biologem Wojciechem Solarzim, k tomu navíc dodávají, že kočka byla domestikována na Blízkém východě, z čistě vědeckého hlediska je tedy ve středoevropské přírodě skutečně invazivním druhem a její zařazení na seznam je proto legitimní.

Ztraceno ve překladu

Proti tomuto stanovisku se zvedla obrovská vlna odporu a rozčílení na sociálních sítích. Snad k ní ale částečně přispěla i mylná interpretace akademického textu. Některá média totiž podpořila názor, že stanovisko by vlastně mohlo vybízet k usmrcování koček, omezení jejich chovu a podobně. Velká část chovatelů pak ale vcelku pochopitelně protestovala už vůči samotné myšlence kočky jako invazivního druhu.

Vědci na toto konto uvádí, že je míra negativních reakcí zaskočila. Asi nepřekvapí, že v některých rovinách celá kauza nabírala až osobní, emotivní rovinu. Sám Wojciech Solarzi se dokonce střetl v celostátní televizní debatě s veterinářkou Dorotou Suminskou, velkou milovnicí koček. Akademici na kritiku reagovali vysvětlením, že chtěli hlavně upozornit na nebezpečí volně se toulajících koček pro divokou přírodu.

Argumenty protistrany jsou v podstatě ve dvou rovinách: Zařazení koček mezi cizí, invazivní druhy je vzhledem k jejich historii v Evropě absurdní. Druhý argument pak říká, že dopad koček na biodiverzitu se přeceňuje a pokles ptačích populací způsobuje hlavně člověk.

Pokud bychom si mohli dovolit nějaké hodnocení, pak by se snad dala použít otřepaná fráze, že pravda je někde uprostřed. Téma „kočičích zabijáků“ ve volné přírodě je poměrně zásadní a netýká se jen Polska. V některých zemích světa, například v Austrálii s křehkým a zkoušeným ekosystémem, dokonce platí přísná omezení pro volný pohyb koček.

Zabiják ptáků

Odhady dopadů kočičího řádění například na hnízdící ptáky jsou opravdu velmi kritické napříč kontinenty. Je tedy snad zcela v pořádku, když se na takové dopady upozorňuje i v Polsku, obzvlášť pokud jsou k dispozici studie naznačující závažnost problému. Pro úplnost dodejme, že co se týče vlivu na ptačí populace, pak se kočka domácí podle stávajících odhadů stává mnohem výraznějším zabijákem, než jsou původní kočkovité šelmy Evropy. Dokonce ani kočka divoká, která je mimochodem příbuznou té domácí jen vzdáleně, nemá takové skóre. Naši mazlíčci zkrátka umí zabíjet a dělají to i pro zábavu.

Na druhou stranu si vědci na sebe tak trochu „upletli bič“ zvolenou formou. Označení koček za cizí invazivní druh je totiž problematické, neboť při jeho domyšlení do teoretických důsledků asi neobstojí. Proč kočky a ne jiná domestikovaná zvířata? Proč ne sám člověk, jehož současný druh se pravděpodobně vyvinul v Africe? A lze vůbec ještě hovořit o cizím druhu, pokud kočka domácí žije po lidském boku v Evropě několik tisíciletí?

Akademie věd přispěchala s upozorněním, že je proti každé krutosti na zvířatech a žádným způsobem nevyzývá k zabíjení koček či omezováním jejich chovu jako domácích mazlíčků. Jak jsme ale řekli, zůstává otázkou, zda se jinak závažné téma v přírodě se volně toulajících koček mělo zvedat právě tímto způsobem. Pro milovníky koček asi zůstane křivdou a vyloženým nesmyslem, že by jejich zvířecí společník snad měl být v Evropě invazivním druhem na úrovni psíka mývalovitého či asijských sršňů. Pokud se totiž celý problém podá takto – i když to třeba nebyl zájem vědců – pak se reakci veřejnosti nejde moc divit.