Šlo v podstatě o studii psychologickou, primárně zkoumala roli zvířat jako zdroje emoční i fyzické podpory v době pandemie. Zároveň se dotkla praktických těžkostí, které mohou různá omezení přinášet. Otázka je to důležitá i proto, že ve Velké Británii má odhadem více než 40 procent domácností alespoň jednoho zvířecího mazlíčka. U nás to číslo bude ještě vyšší díky silné „pejskařské“ tradici.

Výzkumu se účastnilo na 6000 osob, kterých se badatelé v různých fázích prvního velkého lockdownu doptávali na otázky týkající se vztahů a komunikace se zvířetem, pocity osamění a pohody, u některých se zaměřovali na jejich duševní zdraví a psychickou hygienu. Nakonec se účastníkům nechala volná ruka, kdy mohli sepsat volný text o svém vztahu se zvířetem mimo vymezené otázky.

Podpora a snížení stresu

Ukázalo se, že naprosto drtivá většina účastníků se shodla na tom, že zvířecí společník pro něj byl spolehlivým zdrojem psychické podpory a zdrojem zábavy a pozitivních chvil obecně. Obecná shoda říká, že přítomnost zvířete v domácnosti pomáhala snižovat stres a zlepšovat náladu.

Majitelé (nejen) psů často skloňovali, jak je důležité ve chvílích nejistoty – i když ta nejistota není nutně existenční a plyne jen z pasivity – cítit bezpodmínečnou lásku a bezprostřednost ze strany mazlíčka. Opakovaně se také skloňovalo, že intuitivní naladění zvířete na svého člověka – hlavně u psů a koček – poskytovalo unikátní podporu ve chvílích negativních emocí.

Poměrně často ovšem zaznívaly i obavy a problémy plynoucí z neobvyklého režimu. Omezená dostupnost veterinární péče, omezení plynoucí z přítomnosti zvířete, případně obavy ze separační úzkosti mazlíčka po návratu majitele do práce – tyto negativní aspekty byly skloňovány nejčastěji. K tomu se přidával i stres daný finanční nejistotou, která se týká i schopnosti o zvíře pečovat a krmit ho.

U menší části lidí nakonec u dlouhé lockdownu negativní emoce a stres ze zodpovědnosti za zvíře převážily nad benefity danými jeho přítomností doma. Řada účastníků také dodávala, že ačkoliv jsou za své zvířecí kamarády rádi, lidské přátele jim nenahradili.

Sport se psem

Dodejme ale ještě něco k pozitivním aspektům: někteří účastníci přímo zmiňovali, že jim společník pomáhal s psychickými problémy, hlavně s úzkostmi. Řada lidí také kvitovala, že zvíře je nutilo k fyzické aktivitě a bránilo propadu do pasivity. Když nebylo možné chodit sportovat nebo se setkávat s přáteli, stalo se i venčení psa či běhání s ním skvělým psychickým ventilem.

Studie tak měla výsledky konkrétní – pojmenovala některé praktické problémy, například dostupnost zvěrolékařů – i obecné. Vcelku nepřekvapivě se potvrdilo, že pro drtivou většinu lidí je jejich zvířecí mazlíček skutečným společníkem a parťákem, který je skvěle podpořil v těžkých chvílích.

Snad jen míra pozitivního ocenění, kterého se nakonec zvířatům dostalo, badatele překvapila. Čekali podobné odpovědi, míra lidsko-zvířecího citu ale převýšila předpoklady. Pandemie bohužel stále nekončí a otázky budoucích omezení a lockdownů stále visí ve vzduchu. Možná o to důležitější je možnost opřít se o zvířecího kamaráda, který si s podobnými věcmi hlavu neláme.