Kortizol bývá nazýván „stresovým hormonem“, vyplavuje se totiž do organismu právě ve chvílích psychicky náročných. Díky tomu, že se ukládá ve vlasech a srsti, vznikla už minulosti řada studií popisujících vyrovnávání se stresem u zvířat i lidí. Sama metoda tedy není nová, vůbec poprvé ale nějaký výzkum věnoval tolik soustředěné pozornosti konkrétním příkladům z psího útulku.

Odborníci z univerzity v nizozemském Utrechtu navštěvovali jeden z městských psích útulků v podstatě rok. Prozkoumali při tom srst 52 jedinců, přičemž velký důraz se kladl na sledování „příběhu“ psa. Vzorky srsti tedy byly na obsah kortizolu porovnávány ve čtyřech chvílích na časové ose: ve chvíli těsně před umístěním do útulku, po šesti týdnech pobytu, následně šest týdnů po adopci novými chovateli, a nakonec šest měsíců po této šťastné chvíli. Aby byly výsledky přesné, odebírala se srst vždy z jednoho místa, to bylo navíc doplněno sledováním hladiny kortizolu ve psí moči.

Stres pro všechny psy, hlavně pro ty malé

Úvodní vzorek srsti psů směřujících do útulku byl porovnáván se srstí domácích psů žijících v rodinách. Zde žádný signifikantní rozdíl v hladině kortizolu nebyl pozorován. Po šesti týdnech v útulku ale jeho hladina vzrostla o třetinu. Při porovnání vzorků šest týdnů po adopci a půl roku po ní bylo zřetelné, že hladina hormonu klesá zpátky k úvodním hodnotám. Jinými slovy, prostředí útulku se jednoznačně ukázalo být výrazně stresujícím pro všechny zkoumané psy.

Výzkum ukázal některé zajímavé skutečnosti. Kupříkladu malí psi měli úrovně kortizolu znatelně vyšší než zástupci velkých plemen. Důvod pro tento jev není jasný, autoři studie sami říkají, že mu bude potřeba věnovat více pozornosti v budoucnosti.

Lze samozřejmě namítat, že celý výzkum byl zaměřen na vzorek z jediného útulku. Podmínky se přitom v různých zařízeních mohou velmi lišit. Navíc v Nizozemsku je zvykem držet v útulcích psy individuálně, zatímco v jiných zemích se vytváří psí skupinky. Faktem ale zůstává, že otázka stresu pro psy v útulcích bude asi platit globálně. I když pracovníci dělají, co mohou pro zpříjemnění pobytu zvířat, přesto zde zůstává zásadní faktor změny a ztráty původního zázemí mazlíčků.

Ostatně, útulek vybraný pro výzkum je v Nizozemsku pracovištěm pilotního projektu, který se právě na zlepšení podmínek umístěných psů zaměřuje. I přesto se zde zvýšená hladina stresu dala sledovat. Je otázka, jak velké hladiny kortizolu by se ukázaly u zvířat v méně přívětivých zařízeních. Tuto studii lze tak chápat také jako apel, aby v útulcích psů končilo co nejméně a jejich pobyt tam byl pokud možno co nejkratší.