Řada odborníků sledující obchod se zvířaty si všimla, že období pandemie koronaviru znamenalo také vrchol zájmu o exotické mazlíčky. Setrvale ale rostl už předtím s tím, jak roste i kupní síla lidí z rozvinutých zemí. Trh na to reaguje, bohužel ale i ve svém nelegálním segmentu. Hranice mezi ním a legálním se ale velmi často hledají. U řady jedinců končících v nabídce různých internetových prodejců se totiž špatně určuje, zda prodávaný tvor pochází z odchovu v zajetí či z odchytu. Netřeba dodávat, že právě odchyt má na stav divoké přírody drtivý vliv.

Skupina vědců kolem biologa Benjamina Marshalla z thajské univerzity v Suranaree sestavila zmiňovanou studii na základě analýzy stavu trhu dle nabídek v online tržištích a skupinách se zvířaty. Už v úvodu přitom upozorňují, že se bavíme o mnoha milionech jedinců, přičemž ale jejich ochrana je značně nevyrovnaná. Zatímco u některých druhů je obchod poměrně monitorovaný a ví se o případných zásazích do divoké přírody, u jiných skupin živočichů takto detailní vhled chybí. Je tak překvapivě velký rozdíl už na úrovni obratlovci vs. bezobratlí.

Na pavouky se tolik nemyslí

Ano, po celém světě platí sice zákony na ochranu například hmyzu. Obchod se vzácnými brouky a motýly je monitorován. Přesto třeba ptákům, savcům či plazům stále různé organizace věnují o něco větší pozornost. To obzvlášť vyniklo, když se vědci zaměřili konkrétně na pavoukovce. Trh s nimi je na jednu stranu dosti četný a velcí pavouci a štíři patří mezi oblíbené exotické mazlíčky. Přesto se dopadu na divokou přírodu a stavu trhu věnovala doposud pozornost menší, než bychom čekali.

Autoři studie uvádí, že při zhodnocení nabídky prodávaných zvířat napočítali na 1264 různých druhů bezobratlých. Jejich výzkum přitom není vyčerpávající, data získávali jen z webů vedených v některých jazycích a v podstatě se jim nepodařilo proniknout do nepřehledné změti trhu na sociálních sítích.

Ze zmiňovaných 1264 druhů bezobratlých živočichů přitom celých 70 procent nemá zvláštní zákonnou regulaci obchodu s nimi. Řada z nich sice požívá ve svých zemích právní ochrany, ale ta je obecná a nevšímá si mezinárodního trhu. Ve srovnání oproti tomu se drtivá většina obchodovaných plazů objevuje v seznamech americké LEMIS či mezinárodní úmluvy CITES.

Obchod s neobjevenými druhy

Rozsah obchodu se vzácnými pavoukovci přitom rozhodně nelze podceňovat. Autoři studie uvádí extrémní příklad sběratele exotických zvířat, který obchodoval v jednu chvíli s 205 různými druhy pavouků. Podle odhadů se na online trzích objevuje už nyní až 25 procent všech druhů velkých pavouků nově objevených a popsaných od roku 2000.

Pesimistický odhad přitom říká, že při takovém rozsahu je klidně možné, že bez jakýchkoliv regulací dochází k obchodu i s některými doposud odborně neobjevenými druhy. Někteří pavouci tak mizí z divoké přírody dříve, než se o nich vůbec dozvědí odborníci.

Badatelský tým tak upozorňuje, že je na jednu stranu dobré rozumné chovatelství podporovat. Člověk ztrácí se světem mimo svůj druh kontakt a zájem o divoké tvory má i pozitivní rozměry. Existují zvířata, která jsou v přírodě na pokraji vyhynutí, v zajetí se jim ale daří. Podle odborníků ale obchod s divokými zvířaty představuje mnohem větší zásah do biodiverzity, než se dříve soudilo. Navzdory vší ochraně se například soudí, že až 36 procent všech obchodovaných plazů a 17 procent obojživelníků pochází z odchytu ve volné přírodě.

Jsou malí, dobře se pašují

Ve světle těchto čísel je velmi nepříjemná otázka, jak velký je zásah u bezobratlých. O to víc, že nelegální obchod s nimi se řeší obtížněji čistě z fyzických důvodů: jsou to většinou drobní tvorové, kteří se navíc při prohlídkách takřka nedají odhalit běžnými rentgeny či tepelnými skeny. Autoři studie upozorňují, že při svém monitorování webu běžně naráželi na návody, jak například posílat poštou mláďata pavouků či v čem se dají nejlépe převážet larvy štírů.

Další problém je, že u řady druhů bezobratlých chybí vědecká data k jejich správnému zařazení v ekosystémech. U některých dokonce není jasná délka a způsob života či čím se v divoké přírodě živí. Natož reálný rozsah jejich rozšíření. Proto se velmi, velmi špatně vytvářejí nějaké centrální seznamy ohroženosti řady druhů – na rozdíl třeba od běžně chovaných savců nebo ptáků.

Mezinárodní unie pro ochranu přírody (IUCN) tak například ve svých databázích zatím pracuje jen asi s jedním procentem všech druhů bezobratlých. A z tohoto jednoho procenta pak 30 procent nemá vůbec dostatečná data pro určení správného závěru o stavu druhu. Mezi druhy obchodovaných bezobratlých, které ve své studii tým Benjamin Marshalla popsal, jsou tak v úmluvě CITES zmiňovány jen dvě procenta. Což ale rozhodně není dáno uspokojivým stavem zbývajících 98 %.

Certifikace by pomohla

To vše za stavu, kdy v řadě zemí původu těchto tvorů nemusí platit dostatečná zákonná úprava ochrany – a hlavně její vymahatelnost. Autoři práce si na závěr kladou otázku, zda za tohoto stavu má vůbec nějaký smysl omezování obchodu. To by mohlo vést jen k posílení černého trhu a jeho dopadů.

Možné řešení se diskutuje už dlouho – pokusit se na mezinárodní úrovni zavést nějakou formu certifikace obchodníků s exotickými zvířaty. To by byla jakási obdoba fair trade u potravin – pořízení zvířete s certifikátem by mohlo alespoň do určité míry garantovat, že kupující nepřispěl k ničení ohrožené přírody. Samotná zvířata lze přitom opatřovat virtuálním čárovým kódem na úrovni DNA. Proč virtuálním? Díky moderním technologiím lze certifikát daného zvířete získat například rychlým a snadným přečtením jeho DNA z výkalů.

Jak říkají sami odborníci: Naše touha obdivovat a těšit se z podivných, zvláštních a krásných forem života na této planetě není sama o sobě zlá. Tato touha by ale neměla ohrožovat samu existenci vzácných tvorů, což se bohužel často děje. A to ve větší míře, než se doposud soudilo.