Všechno začalo v roce 1977. Tehdy si Irene Pepperbergová koupila ve zverimexu papouška. Vystudovala sice chemii, velice ji však zajímala zvířata, konkrétně komunikační schopnosti ptáků. 

Nakonec tedy změnila obor a začala se zabývat mezidruhovou komunikací. A přestože jí vědecká komunita házela klacky pod nohy, jen velice obtížně sháněla podporu pro svůj výzkum a musela se často stěhovat z laboratoře do laboratoře, nakonec se svým svěřencem překvapili. 

Alex totiž nebyl obyčejný pták.

Během svého života se naučil přes 100 slov, rozpoznával několik barev a tvarů, počítal do šesti, odpovídat na některé otázky. V roce 2005 pak vědkyně oznámila, že Alex chápe koncept nuly.

Pokroky byly vskutku pozoruhodné, dosud se totiž soudilo, že k vyšší úrovni komunikace se ptáci prostě nedostanou.

Pepperbergová tvrdila, že Alex je emočně na úrovni dvouletého dítěte a intelektem se vyrovná dítěti pětiletému. V roce 2006 získala prestižní grant, o který dlouho usilovala a patrně by s Alexem ve svém projektu pokročili ještě dál, pokud by v roce 2006 nepřišla tragédie.

Alex se totiž jednoho večera s výzkumnicí rozloučil - a  ráno ho našla v kleci mrtvého. Byl to šok. Papoušek měl pouhých 31 let, žako se přitom dožívají 50-60 roků. Příčina smrti se nikdy nezjistila. Pepperbergová tento den označila za nejhorší ve svém životě.

I přes Alexův předčasný odchod se Pepperbergové podařilo nabourat mýtus o limitech papouščícho mozku. Později pokračovala ve výzkumu s jinými papoušky, žádný z nich však nebyl tak nadaný jako Alex.

A jaká byla poslední slova, která papouščí celebrita Irene řekla?

"Ty být dobrá. Uvidíme se zítra. Miluji tě."