Přestože se o jedinečnosti otisku psího čumáku v obecné podstatě ví už téměř sto let, překvapivě se tomuto tématu příliš vědeckých studií nevěnovalo. Několik studií se zaměřovalo na otisk kravského čumáku, psům se však vědci věnovali jen okrajově. Krátká zmínka vyšla například v roce 1994 v magazínu Veterinary Quarterly.

Nově se tématu věnuje studie vědců ze Soulské státní univerzity vedených doktorem Hyeongem In Choiem publikovaná v odborném magazínu Animals. Korejský výzkum sice pracuje s velmi nízkým počtem studovaných psů, nicméně jeho závěry potvrzují známé informace - psí čenich se stabilizuje kolem druhého měsíce a od té chvíle už zůstává jeho vzor neměnný. Pokud by tedy vznikla databáze otisků nosů, bylo by možné ji využít pro identifikaci nalezených zvířat.

Ostatně kanadská pobočka chovatelského Kennelova klubu přijímá otisky čenichu jako způsob identifikace zvířete už od roku 1938. 

Stačí registrace fotky čumáku 

Na lednovém veletrhu spotřební elektroniky v Las Vegas by měla být představena nová aplikace, která právě s identifikací pomocí nosů počítá. Korejský program Petnow je založený na tom, že chovatel vyfotí hlavu svého psa, detail čumáku a do systému přidá přidá jeho jméno, plemeno a své kontaktní údaje. Tyto údaje se zpřístupní dalším uživatelům aplikace ve chvíli, kdy majitel psa nahlásí jako ztraceného. 

Aplikace Petnow | zdroj: Profimedia

Při nálezu psa pak bude stačit vyfotit mu čumák a fotku nahrát do aplikace. Ta ji pak porovná s databází registrovaných psů a - pokud v ní bude - označí konkrétního psa. Měla by nabídnout i přímé kontaktování chovatele. 

Zda a jak kvalitně bude korejská aplikace fungovat, se teprve uvidí. Záleží samozřejmě na množství jejích uživatelů. Potenciál má veliký. I když možná by jen stačilo otisky čumáků zařadit do národních registrů po bok registračních čísel čipů jako povinný údaj.