Přestože jde o rozšířený mýtus, není to červená muleta, co býky na španělské koridě přinutí útočit. Ve skutečnosti totiž tuto barvu prakticky nevidí. Nejsou sice čistě barvoslepí, ale vnímají jen omezené spektrum barev - nejvíce odstíny modré a zelené.

Na druhou stranu ale býci vnímají pohyb mnohem lépe než lidé, a proto je dráždí a rozčiluje zejména pohyb, který matador s muletou dělá. Potvrdil to i jeden z experimentů přímo v koridě - býci útočili na matadora, ať měl v ruce mulet jakékoli barvy. Stačilo, když jím začal dělat klasické trhavé pohyby před jeho očima. 

Tradice býčích zápasů sahá až do středověku a červená barva muletu se začala používat zhruba od 18. století. Důvod byl ryze praktický a estetický - protože většina zápasů končí smrtelným zraněním zvířete, krev se lépe schová na červené látce...

Když to není barva, tak co tedy býka dostane do takové agonie, že začne útočit na vše kolem sebe? Předně býci neútočí cíleně, ale ze strachu. A korida v sobě spojuje snad vše, z čeho má dobytek strach - zmiňované prudké pohyby, hluk, neznámé věci a předměty (což lidé v kostýmech klaunů rozhodně jsou) a různé pachy, zejména ocet, česnek nebo krev.

Když k tomu přidáte izolaci od stáda a fyzické násilí v podobě plácání, dýk nebo háků vražených do těla, máte posttraumatickou stresovou reakci, která býka rozzuří až k nepříčetnosti.