Evropským saňovým psům v žilách koluje krev německých krátkosrstých ohařů, pointerů a greyhoundů. Později k nim byli přikříženi i aljaští malamuti a sibiřští husky. Za Evropské saňové psy se označují ti jedinci, kteří v sobě mají alespoň 50 procent z krátkosrstého ohaře či pointera.

Po pointerech mají skvělý čich a dobrou povahu, greyhoundové jim odkázali rychlost a malamuti sílu.

Původně byli tito psi využíváni k tahání běžkařů či lyžařů s povozy. Není tedy divu, že jsou i dnes tito vytrvalci vhodní pro řadu psích sportů - nejvíce pak ty jakými jsou bikejöring, cannicros či rovnou mushing. Milují však i plavání.  Potřebují spoustu pohybu, nejsou tedy dobrou volbou pro pohodlnější chovatele, nebo do bytů.

Zároveň však mají nekomplikovanou, pohodovou povahu, pěkný vztah k dětem i dalším zvířecím členům domácnosti - a také značnou inteligenci. Při výcviku jsou tvární a bývají dobrými a odvážnými hlídači.

Tlapky, které potřebují péči

Péče o srst těchto psů je celkem nenáročná. Je hustá a krátká a podle toho, koho má daný jedinec v rodokmenu, má buď hrubší či naopak jemnější strukturu. Více pozornosti by však mělo patřit tlapkám - musí se udržovat pružné, nic nezkazíte ani speciálními návleky. Zvýšenou péči vyžadují i uši evropských saňových psů, je nutné odstraňovat přebytečný ušní maz.

Evropští saňoví psi působí ušlechtilým dojmem, podobně jako ohaři. Mají pružné svaly a hlavu s dobře vyvinutou mozkovnou. Oči bývají barvy hnědé až do černa.

Mezi povolená zbarvení patří hnědá, černá, béžová, žlutá, ale je i ve variantách černý bělouš, hnědý belouš a hnědo-bílé i černo-bílé bez grošování. Bílí tito psi nebývají.

Mezinárodní kynologická federace toto plemeno dosud neuznává, přesto mají evropští saňoví psi řadu příznivců nejen ve své domovině.