Úplně jasná odpověď na to není – odborníci se shodují, že kočky mají snovou fázi spánku, není ale jisté, jakou podobu a strukturu jejich sny mohou mít. Samotné spánkové chování je vlastně lidskému velmi podobné, ačkoliv se liší v počtu hodin a rozložení během dne. V mělké fázi spánku se mohou objevovat některé snové výjevy, zvíře je ale pořád velmi blízko bdělosti a reaguje citlivě na hluk a další podněty okolí. S další fází přichází rytmičtější mozková aktivita a zpomalují se tělní funkce. Třetí fáze je přechodem mezi mělkým a hlubokým spánkem, ve čtvrtém stupni pak zvíře tvrdě a nehybně spí.  

Klíčová je – stejně jako u lidí, psů a dalších složitých savců – fáze pátá, tzv. REM. Tehdy začne tělo vykazovat jistou formu probuzení, rychlý pohyb očí (rapid eyemovement, proto REM) a mozková aktivita se začíná podobat bdělému stavu. Proto se někdy hovoří o tzv. paradoxním spánku – tělo se jeví jako aktivní, ale není při vědomí. Právě REM spánek je momentem, kdy se nám zdají živé, dobře zapamatovatelné sny. 

Noční lovy?

REM spánek přitom není pořádně vědecky probádaný. Přesněji řečeno: leccos se ví, ale ještě víc zůstává záhadou. O smyslu této fáze spánku kupříkladu hovoří hypotézy, nikoliv jednoznačně potvrzená fakta. Nejpravděpodobnější ale je, že jde o důsledek činnosti mozku, který třídí nervová spojení, regeneruje synapse, zkrátka zpracovává uplynulý den. Jak je to při něm s kočkami? Ty většinou v této fázi zprvu po hlubokém spánku spočívají v poloze v klubíčku či na boku. Najednou jim ale začínají cukat packy, chvět se vousky, třást se oční víčka. Zdálo by se jako jisté, že zvíře právě ve snech někoho pronásleduje a masakruje. Tak jednoznačné to ale není. 

Většina pohybu svalstva v REM spánku totiž není dána činností mozku, ale vyplavováním hormonu serotoninu. Když kočka cuká packou, neznamená to nutně, že jí mává i ve snu. Je ale zároveň pravda, že obzvlášť živé sny se projeví, například když při noční můře náhle vymrštíte tělo.

Kočky nám bohužel nemohou povyprávět o tom, jak jejich snění vypadá. Přesto aspoň nějaké stopy objevit lze. V druhé polovině 20. století francouzský fyziolog Michael Jouvet prováděl dlouholeté studium kočičího spánku. Zjistil při tom, že pokud v REM spánku není aktivní část mozku, která pomáhá svalům uvolnit se, pak kočky skutečně mají projevy jako při lovu. Tedy pokud sny nechávají zvíře „v pozoru“ – jak se ukazuje na mozkové aktivitě – lze ho sledovat, jak ze spaní syčí a protahuje drápky. Je tedy velmi pravděpodobné, že alespoň část kočičích se nakonec opravdu lovu týká. 

Noční hluboké snění

Vědci navázali na Fouvetovy výzkumy a zjistili, že snad všichni savci (s výjimkou mravenečníků) mají REM fáze spánku. Zároveň platí, že predátoři jej mají delší. Jelikož nejsou kořistí, mohou si dovolit luxus delšího hlubokého spánku a snění. Kočky jsou ze své podstaty šelmy, některé jejich instinkty je ale chrání před tím, aby se samy staly obětí nějakého většího tvora. To se projevuje i na spánku, kdy běžné denní šlofíky, ačkoliv v souhrnu čítají několik hodin, REM fáze nedosahují.

Instinkt kočce říká, že má během dne zůstat v pozoru a připravená prchat. V noci si ale dovolí luxus hlubokého snění pravého lovce. To ostatně může být důvod, proč většina z nich zažívá ranní vlnu energie a aktivity. Noční odpočinek jim říká: „jsi svěží a plná síly, běž lovit!“

Zatím bohužel není možné zjistit, zda se kočkám zdá také třeba o mazlení se s lidmi, hře s koťaty a podobně. Možná, že jejich sny jsou rychlé a přímočaré, tak jak predátoři bývají. Pocity pronásledování, euforie z úspěchu – takto bychom asi mohli spekulovat dlouho.

Každopádně platí jedno: kočky svůj spánek potřebují a zodpovědný chovatel by jim měl v tomto umět vyjít vstříc. Nakonec i uspávání mazlíčka je příjemnou možností, jak se se zvířetem socializovat. Navoďte mu pocit bezpečí a útulnosti a v mazlivém náručí ho nechte usnout. Možná usne skutečně tvrdě a bude ve spánku v lidském klíně spokojeně počítat ovečky. Či spíše zmasakrované myši.