Samo spojení „genová modifikace“ má v obecném pojetí velmi kontroverzní zvuk, natož když o něm hovoříme v souvislosti se zvířaty. Někdy je ale dobré si připomenout, že ne všechno musí být ve světě vědy nutně tak problematické, jak se to zdá na první pohled. 

Předně je potřeba si připomenout, co je to vlastně zmiňovaná alergie na kočky. Odhaduje se, že jí trpí asi 15 procent lidské populace, pro řadu lidí je to tak nepřekonatelná bariéra bránící v možnosti chovat kočku. Taková alergie se může rozvíjet postupně, proto se můžeme dočíst o nejednom smutném příběhu chovatele, který měl své kočičí mazlíčky upřímně rád, kvůli sobě či třeba svým dětem se jich ale musel zbavit. 

Hlavním záporákem je protein Fel d 1 – alergen vyvolávající negativní reakce při styku s lidskou pokožkou, při vdechnutí a podobně. Tento protein kočky vylučují ze svého těla, jeho hlavním zdrojem pak bývají sliny. Do ovzduší se dostává především s kočičími chlupy, na kterých ulpívá při intenzivním kočičím omývání se. Alergickou reakci tedy nevyvolává samotná srst, ta je pouhým nositelem alergenu. Z toho důvodu se může alergie vyskytnout i při soužití s kočkou lysou.  

Protein nemá v těle důležitou roli

Jelikož je ale příčina alergie dobře vědecky popsaná, už v minulosti se uvažovalo o tom, jak proti danému proteinu bojovat. Zdá se totiž, že řečený protein nemá dnes v kočičím těle žádnou důležitou roli a jde v podstatě o nějaký evoluční relikt. Tento předpoklad ostatně potvrdila i nově publikovaná studie. V minulosti se proto hovořilo o možnostech změny kočičího metabolismu skrze krmení, vakcinaci – anebo právě přes genovou manipulaci. Paradoxně díky přesnosti metody CRISPR z tohoto srovnání vychází editace genomu nejméně invazivně a násilně. 

Samozřejmě, nebudeme zastírat, že cokoliv, co zavání genovou manipulací, je mimořádně kontroverzní záležitost. Jsou si toho vědomi i sami autoři studie. Kdybychom ale chtěli být „ďáblovi advokáti“, tak bychom mohli zkonstatovat, že formou genové manipulace je i šlechtění plemen mazlíčků. Pomocí křížení se při něm snažíme buď vyrušit nějakou nežádoucí vlastnost (otištěnou v genech) či naopak podpořit rozšíření něčeho v populaci. Ať už je to rys chování nebo nějaký prvek vzhledu. CRISPRová modifikace v podstatě jen obchází delší, vícegenerační cestu a směřuje ke stejnému cíli. 

Základem nové vědecké práce bylo detailní zmapování proteinu Fel d 1 odebraného od několika desítek koček. Díky tomu bylo možné potvrdit, že protein není v kočičím metabolismu důležitý. Fel d 1 totiž vykazuje značné množství variant – kdyby hrál v metabolismu nějakou roli, nemohly by se jednotlivé varianty tak lišit.

Vypnutí bez vedlejších škod

Také se podařilo vytvořit mapu proteinu tak, aby bylo jasné, kam pomyslné nůžky CRISPRu zacílit. Slovo „nůžky“ je v tomto případě jen pomocný termín, celý princip genové editace je založený na bakteriálním antivirovém systému. Zacílením syntetické tzv. vodící RNA do buňky je možné její genom rozstřihnout v přesně daném místě. Díky tomu je metoda CRISPR vlastně velmi citlivá, je možné s ní vypnout konkrétní gen bez destruktivního zásahu do celé DNA. V našem případě tedy vypnout pouze produkci nechtěného proteinu Fel d 1 bez vedlejších škod. 

Metodu si vědci vyzkoušeli na vzorcích odebraných do zkumavky. To zdůrazněme, neexperimentovalo se na živých kočkách. Vyřazení alergenního proteinu se přitom zadařilo velmi dobře. Není ale potřeba se bát, že to automaticky znamená, že kočky budou vystaveny genetické manipulaci. Sami autoři studie považují svou práci za pouhý úvod do dlouhého, teoretického výzkumu.

Než by se vůbec dalo uvažovat o genové editaci u živých koček, musela by se vyřešit celá řada vedlejších otázek. Prozatím je ale studie zajímavým příkladem potenciálu, který genové terapie mohou v budoucnu přinést. Pokud by totiž předpoklady vědců byly správné, pak by toto mohla být cesta, jak jednou provždy zasypat příkop alergií, který mezi některými lidmi a kočkami leží.