Způsob mluvy na děti byl už předmětem řady psychologických studií. Existuje shoda, že v nás je hluboce evolučně i psychicky zakořeněný instinkt přecházet při hovoru s dětmi na jiný způsob mluvy, což vzájemné komunikaci většinou pomáhá. Někdy i malinko škodí, když to přejde v pitvoření a šišlání, ale to je jiný problém. Obecně ale platí, že takové kombinace tónů, artikulací a opakování některých slov jsou spojené s pozitivními emočními reakcemi.

Je již také potvrzené, že některá zvířata reagují podobně jako děti, tedy pozorností směrem k mluvícímu a snahou porozumět. Experimenty takové naladění nalezly například u primátů či (nepřekvapivě) psů. Pokud jde o koně, tak tato otázka doposud nezazněla. Z jiných výzkumů se ale ví, že jsou to tvorové velmi citliví na lidské emoce, kteří dokáží vnímat nejen řeč těla, ale i výrazy tváře a celkové naladění člověka. Ostatně stejný tým, který se nyní věnoval mluvě, před časem publikoval práci, kde prokázal, jak koně poznávají náladu lidí i z tištěné fotografie.

Něžný hlas znamená větší náklonnost 

Experimenty probíhal se dvěma skupinami po 20 koních. Jejich majitelé přitom garantovali, že na koně nikdy „dětským“ způsobem nemluvili – zvířata tedy neměla tento způsob dopředu spojený s pozitivní asociací. Při prvním testu mluvili vědci na koně při hřebelcování střídavě tónem běžným a pak jako by mluvili s malým dítětem. Při každém použití vyšších, něžnějších tónů koně podle badatelů reagovaly zřetelně větší náklonností. Zvířata byla klidnější, pozorně vědce sledovala, důrazněji reagovala na hřebelcování a chtěla na oplátku čistit vlasy experimentátorů.

Při druhém pokusu pak stály na zemi dva přikryté kbelíky, jeden prázdný a druhý s potravou. Experimentátor s důraznými gesty ukazoval koni, kde má krmení. Při použití neutrálního hlasu zvířata volila kbelík v podstatě náhodně. Některá z nich možná poslouchala, pozornost ale nebyla zřetelná. U mluvy jako na dítě ale vědec rychle přitáhl koňskou pozornost. Podle závěrů studie zvířata evidentně dávala pozor na to, co dělá a díky tomu ve všech případech zvolila napoprvé kbelík, na který ukazoval.

Znovu se tak potvrdilo, že náš hlas vyhrazený instinktivně pro děti je víc, než se zdá na první pohled. Změna tónu a změna intonace je jako laskavý vykřičník, který má přitáhnout pozornost a upozornit, že řeč je určená jinam, než běžné komunikaci nudných dospělých (či lidí, v případě zvířecí perspektivy).

Důležitý je onen zmiňovaný pozitivní emoční obsah, který tento způsob mluvy vyvolává nejen u dětí, ale i u zvířat. Vědci „od koní“ si tak od své studie slibují další krok ke zkvalitňování vzájemného porozumění mezi jezdci a jejich koňmi. Ten samý badatelský tým navíc hned navázal dlouhodobým výzkumem emočních a psychologických vztahů mezi člověkem a koněm.

Pointa je ale jasná: Kdo má koníka, nemusí se ostýchat mluvit s ním jako s batoletem.