George Gordon Noel lord Byron byl jedním z největších evropských básníků. Do dějin vstoupil jako velký literát, proslul i coby bouřlivák a prostopášník, romantik a idealista. Patří mu ale ještě jeden přívlastek: milovník zvířat.

Narodil se v roce 1788 a relativně brzy si vydobyl básnickou slávu. Byl skutečným mužem své doby, kdy k literátům jeho typu tak nějak patřila rozervaná duše a romantické ideály. Jako filhelén široce podporoval řecké hnutí za nezávislost na Osmanské říši, v Řecku nakonec i na nemoc zemřel.

Životní bouřlivost se projevila i v jeho vztahu ke zvířatům. Díky šlechtickému dědictví a také penězům z literárních úspěchů totiž mohl lord Byron poněkud hýřit a to nejen při vyhlášených pijatikách a milostných aférách, ale i při domácím životu a výběru zvířecích mazlíčků. Pravda, skončil nakonec ve velkých dluzích a jeho láska k alkoholu a nezdravému jídlu mu taky neprospěla - ale trocha toho hédonismu není nikdy na škodu.

Excentrik a jeho láska k přírodě

S duší romantika se pojila i láska k přírodě a tudy vedla cesta k lásce ke zvířatům. Začalo to už při studiích - univerzita v Cambridge, Byronova alma mater, totiž měla přísné podmínky zakazující držet na koleji psa.

Excentrický lord si tedy pořídil ochočeného medvěda s tím, že o něm školní regule nemluví. Škola skutečně neměla žádné prostředky, jak mu vlastnictví medvěda zakázat a tak jej prý vodíval na přednášky i do gentlemanských klubů. Dokonce se ho neúspěšně pokusil přímo zapsat ke studiu.

Po promocích ho odvezl na své rodové sídlo, kde medvěd spokojeně dožil na pozemcích, spolu s dříve ochočeným vlkem. Tato společnost jistě překvapila nejednoho návštěvníka sídla.

O skutečné hloubce Byronova citu ke zvířatům ale hovoří jeho vztah ke psovi jménem Boatswain, oblíbenému novofundlanďanovi. Když se tento milovaný tvor nakazil vzteklinou, lord Byron prý o něj osobně pečoval a nechtěl se od něj hnout.

Připomeňme, že jediné kousnutí nakaženého psa by bylo smrtelné. Když Boatswain nakonec zemřel, nechal jej Byron pohřbít se všemi poctami a složil na jeho památku květnatou, lyrickou báseň, která je skvělým příkladem romantické poezie.

Zvíře v každém přístavu

A zvířat v Byronově životě bylo ještě víc! Vzhledem ke svému rozevlátému životnímu stylu vlastnil nemovitosti nejen v Anglii, ale i v Itálii, Řecku a Švýcarsku. V každém z těchto domů byli k nalezení živí tvorové, o které Byron kázal služebnictvu starat se a o které sám pečoval, když do některého ze svých sídel zavítal.

Zvířata musela být chována uvnitř a se vším komfortem a šlo prý o pestrou škálu druhů. Byronův přítel Percy Shelley si při návštěvě jeho domu v Itálii zapsal, že jeho domácnost sestávala kromě služebnictva z deseti koní, osmi velkých psů, tří opic, pěti koček, orla, vrány, sokola, pěti pávů, dvou slepic a ibise. Kromě koní žili všichni uvedení pod střechou.

Lord Byron proslul i svými milostnými a sexuálními skandály a to natolik, že ho církev po smrti odmítala obřadně pohřbít. Jestliže ale snad byl v lásce k lidem bouřlivý a nestálý, pak o to více platí, že v lásce ke zvířatům byl pevný. O to víc si zaslouží vzpomínku nejen jeho nesmrtelné dílo, ale i on sám.