Tahle skutečnost možná překvapí. Do obecného povědomí Winston Churchill vstoupil jako archetyp tvrdého politika a nesmlouvavého válečníka. Proto býval přezdíván "buldok Churchill", přičemž mnohé jeho karikatury jej právě jako ostrého buldoka zobrazují. Přitom pro své zvířecí mazlíčky se staral s velkou něhou.

Churchill choval řadu koček, například jeho kocour Nelson mu byl souputníkem v čase války. Premiér se dokonce ve vtipu vyjádřil, že kocourek mu při nočním pracovním vypětí tak věrně sloužil namísto ohřívací láhve, že ušetřil pro válečné úsilí výrazné množství paliva, kterým by si vodu jinak ohříval.

V poválečných letech býval zase často focen s kočkou jménem Jock, která se stala jedním z jeho maskotů. Na pozemcích svého sídla v Chartwellu také choval celou řadu zvířat čistě pro potěchu, nikoliv pro hospodářské účely: ryby, skot, prasata, labutě, dokonce i motýly.

Milovník pudlů

Psů měl Winston Churchill několik, ovšem žádný z nich nebyl buldok. Trochu překvapivě měl tento tvrdý muž v srdci měkké místečko pro plemeno, které není zrovna symbolem bojovnosti: jde o pudly. Churchill choval i jiná plemena a na svém sídle měl malou psí smečku, proslavil se ale láskyplným vztahem ke svým dvěma pudlům. První z nich se jmenoval Rufus a ještě v mladém věku ho v roce 1947 srazilo auto. Churchill tehdy dostal darem druhého pudla, kterého pokřtil jménem Rufus II.

Mezi Winstonem a Rufem II se vyvinulo hluboké pouto, o čemž svědčí šťastně zachovalé dopisy, jež velký politik psal paní Lobbanové, majitelce psího útulku, která se o Rufa starala při Churchillových zahraničních cestách. Když Rufus II v roce 1948 onemocněl, psal Churchill paní Lobbanové, že plně věří v její péči a že velmi prosí o časté zprávy. Kdyby ale došlo na nejhorší, ať mu dalšího psa nehledá, jak nabízela, protože prý už ztráta prvního Rufa jej zdrtila, a kdyby přišel o dalšího, už by snad ani nechtěl žádného dalšího psa.

Rufus se ovšem uzdravil a pozdější dopisy dosvědčují, jakou radost z jeho společnosti Winston Churchill měl. Paní Lobban měla ve zvyku vždycky na jeho narozeniny posílat dárek i pejskovi, načež Churchill odpovídal, že velmi děkuje za nový obojek/vodítko/pláštík a že dárek Rufus nosí hrdě a s radostí.

Rufus II stárnoucího muže doprovázel takřka všude a můžeme jej vidět na řadě fotografií z 50. Díky svědectví přítele se zachovala i humorná příhoda, kdy Churchill s pudlem spolu koukali na film Oliver Twist. Když přišla na řadu nechvalně známá scéna, kde padouch Sikes začne topit svého psa, zakryl Winston Rufovi oči se slovy: "šš, to nic, na tohle nekoukej".

Rufus II zemřel v roce 1962 a dodnes má na pozemcích v Chartwellu malý náhrobek, Winston Churchill jej přežil o tři roky. Do dějin vstoupil jako tvrdý bulldog – a přitom měl celý život měkké srdce, pokud šlo o zvířata.