Gérard de Nerval, romantický básník z 19. století, nepatří v českém prostředí mezi básnické celebrity, které by znal každý a aspoň někdy o nich slyšel alespoň ve škole. Milovníci poezie a literatury obecně jej a jeho dílo dobře znají. 

Velká většina jeho díla vznikala v době, kdy se pohyboval na hraně šílenství. Jak on sám říkal, došlo u něj k tomu, že mu "sny přetekly do reality a již nešlo poznat, co je skutečné a zda nějaká skutečnost vůbec existuje". Známý je jeho citát, že "sen je druhým životem". Nerval je tak sice básníkem romantismu, ale do značné míry se vymykající běžným konvencím a usedlým formám.

Konvencím se vymykal nejen ve svém díle, ale i v životě. Patřil ke generaci, která se opájela orientalismem, absintem a hašišem, procestoval kus Blízkého Východu, včetně Egypta, byl ale rozerván duševním stavem, který bychom dnes asi označili za schizofrenii. Ve 46 letech si vzal život. A přece vstoupil do obecného povědomí Francouzů jako milý, lehce bláznivý básník, co v ulicích Paříže "venčí svého humra".

Muž, který venčil humra

Ano, slyšíte dobře, humra. Excentrický životní styl se u de Nervala projevil i u výběru domácího mazlíčka. Alespoň se to o něm opakovaně tradovalo, kde je ale pravda, je otázka?

Humra jménem Thibault podle všeho opravdu vlastnil a už to samo o sobě není samozřejmost, neboť takový tvor potřebuje velkou nádrž s mořskou vodou. Prý mu věnoval i náležitou pozornost a označoval ho za přítele.

Strange As It Seems, 1937 | zdroj: Museum of Hoaxes V roce 2008 byl náhodou objeven autentický dopis, kde Nerval se smíchem líčí, kterak se v přístavním městečku La Rochelle musel osobně omluvit starostovi za poničení rybářských sítí a zaplatit škodu.

Zželelo se mu prý nebohých humrů, kteří v nich byli. Dopis končí větou: "...dál tě nebudu příběhem nudit, ale věz, že škody byly napraveny a mě těší to, že alespoň malý Thibault, který je tu teď se mnou, unikl hrnci."

Ikonické "venčení humra", kdy prý hlavně v parcích noční Paříže vedl humra na modré saténové stužce, je sice často skloňováno, možná ale patří spíše do říše anekdot.

Literát Mark Dery si dal tu práci, že vyzpovídal biology, kteří mu vysvětlili, že kráčet větší vzdálenost na souši by pro humra bylo velmi náročné a stresující a že by takové venčení bylo sadismem a týráním zvířat.

Možná se ale Nerval skutečně nechal někdy v nočních ulicích s humrem Thibaultem vidět, byť jej třeba nevedl dlouhou cestu a jen ho přenášel.

Zachovala se i jeho slova, kterými reagoval na nařčení, že venčení humra je další projev šílenství: "Proč by venčení humra měl být větším nesmyslem, než psa? Nebo kočky? Gazely, lva nebo jakéhokoliv jiného zvířete? Mám rád humry. Jsou to mírumilovná, vážná stvoření. Znají tajemství moře, neštěkají a neobtěžují jako psi. Goethe taky neměl rád psy a šílenec nebyl."

Humra můžete mít zkrátka nejen za jídlo, ale i za přítele či jako básnický manifest.