Kůň možná nepatří mezi zvířata, která bychom pojmenovali označením "domácí mazlíček". Pokud však můžeme věřit příběhům, které říkají, že velký vojevůdce svého koně miloval jako vlastního bratra, pak by bylo nefér brát ho jen jako pouhé jízdní zvíře.

Jeho jméno mělo zrcadlit jeho mimořádnou sílu – bous je starořecky "vůl" a kephale "hlava". Prý byl černé srsti s velkou bílou hvězdou na čele a měl modré oči.

Už o jeho příchodu k Alexandrovi se tradovaly legendy. Obchodník nabídl Bukefala, koně z vyhlášeného chovu, za obrovskou cenu 13 talentů zlata přímo makedonskému králi Filipu II, otci Alexandra. Kůň byl ale prý divoký a nezvladatelný a tak král Filip neměl zájem.

Dvanáctiletý Alexandr se ovšem s otcem vsadil, že když koně zkrotí, tak otec zaplatí. Prý k němu beze strachu přistoupil s konejšivým hlasem. Po dlouhém získávání důvěry pak suverénně na zklidněného a zkroceného koně naskočil. Filip to měl okomentovat slovy: "Synu, až budeš králem, najdi si království sobě rovné, neboť tobě a tvému koni bude Řecko malé."

Král a jeho nejvěrnější

Tato historka měla přirozeně sloužit hlavně k tomu, aby vyzdvihla výjimečnost Alexandra. Zároveň ale podtrhla mimořádný vztah budoucího krále a jeho koně. Bukefalos doprovázel Alexandra při jeho tažení Persií a dále na východ.

Velký král se prý k němu choval jako k vlastnímu bratru. Také prý sám tvrdil, že tak jako Achilles, údajně Alexandrův předek, zdědil po svém otci koně od boha Poseidona, Bukefala jistě přivedli sami bohové. Ostatně, v pozdějších alexandrovských legendách se vyprávělo, že Bukefalův původ sahal až k bájnému Pegasovi a že se narodil ve stejný okamžik jako Alexandr, neboť bohové je spojili osudem.

Nesmrtelný kůň

Dvojice "vojevůdce a jeho kůň" se stala v následujících staletích skoro archetypem. Samozřejmě, koně byly symbolem důstojnosti už předtím, ale víme, že například Julius Caesar říkával, že má svého oblíbeného koně tak, jako Alexandr měl kdysi svého Bukefala. Obraz velkého krále a jeho milovaného koně se pak opakovaně objevoval i ve středověkém písemnictví.

Není jasné jak Bukefalos zemřel. Jeden z dobových autorů uvádí, že to bylo sešlostí věkem v roce 326 př. n. l.. Pozdější legendy mu samozřejmě přisoudily smrt hrdinnou, údajně při obraně svého pána a přítele Alexandra.

Alexandr jeho smrti nesmírně želel a nechal ho pohřbít s obrovskými poctami. Nakonec dokonce poblíž místa jeho skonu, na břehu řeky Jhala v dnešním Pákistánu, založil město – Alexandria Bucephala. Svého milovaného koně pak přežil jen o tři roky, takže v následujících staletích se vyprávělo, že zemřeli spolu.

Bukefalos zkrátka nebyl jen obyčejným koněm, ale nejbližším přítelem a společníkem. A spolu s Alexandrem Velikým se stal ve vzpomínkách po právu nesmrtelným.