Hovoříme-li o pozornosti věnované umělecké licenci, pak samozřejmě vycházíme z toho, že u některých vyobrazení se dalo předpokládat, že snahou bylo živé tvory zachytit pravdivě. Nejde o výtvarný styl, jako spíše o všímání si některých detailů, anatomie a také toho, o jaké tvory se vlastně jedná. Ze starověkých kreseb se tak dozvídáme, s jakými zvířaty se dávní lidé setkávali, koho chovali jako mazlíčky, koho lovili a podobně.

Nová analýza vědců z oxfordského univerzitního muzea se zaměřila na sérii staroegyptských maleb ze 14. století při. n. l. Ty byly odhaleny v lokalitě Amarna v roce 1924, šlo o dekoraci komnat tamějšího paláce. Malby jsou dobře známé, neboť v pozoruhodné kráse a pestrosti zobrazují přírodní scenérie, které už od svého vzniku fascinují smyslem pro detail. Ve vztahu ke zvířatům pak ilustrují, že i před tisíci let uměli lidé ocenit estetickou dokonalost živých tvorů kolem sebe.

Tyto malby jsou spojením dekorativní krásy a zároveň smyslu pro dokumentaci přírody. Nová studie pak přinesla nejen detailnější poznání vyobrazených tvorů, ale také ukázala, že si tehdejší umělci nechávali jistý prostor pro autorskou licenci a faktické, schválně provedené nepřesnosti.

Pokoj věnovaný ptákům

Vědci se zaměřili na malby v tzv. Zeleném pokoji, o kterém se předpokládá, že sloužil k relaxaci a odpočinku. Jak autoři studie uvádějí, tomuto pokoji se dříve věnovala o něco menší pozornost, neboť jeho malby patří k těm hůře dochovaným. Moderní technologie obrazové dokumentace ale umožňují lepší vzhled, badatelé navíc dnes mají k dispozici i lepší srovnávací informace ornitologické. Celý pokoj je totiž věnovaný ptákům. Ty jsou největší ozdobou celé série amarnských maleb, přičemž jsou považovány za jedny z nejkrásnějších a nejpřesnějších zpodobnění opeřenců z doby starého Egypta.

Už dříve se v Zeleném pokoji podařilo identifikovat holubi a ledňáčky. Nově badatelé rozšířili katalog poznaných ptáků o další druhy, mezi nimi ťuhýky a konipasy. Vědci si navíc povšimli, že někteří ptáci jsou označení trojúhelníkem. Podle všeho jde o stěhovavé druhy, které byly přítomné jen v určitou roční dobu. Divákovi tak umění naznačuje, v kterou dobu se scéna asi odehrává.

„Umělecká licence“

V tomto bodě ale nastává onen naznačený „zádrhel“ s uměleckou licencí. Součástí kreseb jsou totiž i vyobrazení skalních holubů, scenérie se ale odehrává v rákosových bažinách na pobřeží Nilu. Tento druh holubů podle všech našich poznatků v daném biomu nežil. Umělec přitom nenechává na pochybách, že v ostatních ohledech dovede být mimořádně přírodovědně přesný. Zobrazil holuby proto, že převážilo estetické hledisko? Ukazuje nám, že ve skutečnosti v této době tito ptáci v bažinách Nilu žili, a pomalu se odvažovali ze skal k lidským městům?

V tomto hledu autoři studie jednoznačnou odpověď nenabízí. Upozorňují ale, že každé vyobrazení přírody může mít různé úhly pohledu, které ne vždy odpovídají tomu, jak zobrazování přírodních scenérií dnes chápeme my. Ptáci byli důležitou součástí staroegyptské kultury i náboženství.

Amarnský palác se navíc zdá být dekorován tak, aby se stíral rozdíl mezi interiérem a exteriérem, mezi světem lidí a přírody. Holubi, které by venku u řeky pozorovatel spolu s ledňáčky a ťuhýky vidět nemohl, tak mohou být jen další objektem k podtržení krásy a pestrosti přírody. Sám závěr studie nakonec ale pravdivě říká, že uklidňující efekt živé přírody na člověka byl zjevně stejný před tisícovkami let, jako je i dnes.