Předně je potřeba říci, že celý výzkum má jednu zajímavou rovinu – velký důraz na etický přístup ke zkoumaným zvířatům. Měření mozkové aktivity spících vlků probíhalo pomocí moderních, zcela neinvazivních metod umožněných připojením elektrod na kůži. O zvířata bylo plně pečováno a v případě náznaků neklidu nebo stresu byl experiment přerušen. Šlo navíc o vlky, kteří byli odchovaní v zajetí, a i když bychom je neoznačili za ochočené, uklidňovala je jak přítomnost smečky, tak lidí, které znali od štěněte. 

Jak jsme řekli, zájem badatelů se točí kolem otázky spánku psů v moderním prostředí po boku lidí. Problematika má totiž ještě širší konotace – vědci se už nějakou dobu zabývají v dílčích studiích obecně spánkem domestikovaných druhů. Existují totiž evoluční teorie, které říkají, že dnešní struktura spánku lidí je výsledkem environmentální adaptace, například schopnosti zajistit si spaní v bezpečném obydlí.

Jestliže pak vývoj životního prostředí zásadně ovlivnil spánek lidí, měl by být vliv pozorovatelný i u ochočených zvířat. Kupříkladu víme, že lidé i psi v neznámém prostředí mají spánek obvykle neklidný. Komparace struktury spánku psů a vlků – jejich nejbližších divokých příbuzných – pak může poskytnout cenné údaje. 

Vlci mají delší REM fázi

Autoři výzkumu upozorňují, že ačkoliv se porovnávání psů a vlků provádělo v řadě aspektů, u spánku je to vůbec poprvé. Je to také díky výše zmiňovanému etickému přístupu: teprve citlivé zacházení s dobře odchovanými vlky umožňuje plně a neinvazivně měřit jejich mozkovou aktivitu ve spánku. Laicky řečeno: u divokého, vystresovaného vlka měřící diody bez chirurgického zásahu nezapojíte, a už vůbec jej nepřivedete k poklidnému spánku. 

Vědci měřili fáze spánku u sedmi vlků. Podařilo se při tom zachytit dobu trvání všech známých spánkových fází. Ukázalo se při tom, že psí a vlčí spánek se v lecčem podobá. Značný rozdíl byl ale popsán u délky spánkové fáze REM – ta byla u vlků delší, výrazněji u starších jedinců.  

Je otázka, jak toto zjištění interpretovat, neboť REM spánek je pořád v lecčem neznámý. Víme, že většina snů se nám zdá v této fázi. Mozek při REM spánku vykazuje jistou aktivitu a nízkou hladinu reakcí na vnější vjemy. Podle některých vědců souvisí délka REM spánku s rozvojem složitosti nervové soustavy, konsolidací paměti a „tříděním“ vzpomínek.

Nečekali bychom tedy, že REM bude delší u psů? Jiné studie ale naznačují, že vliv na délku REM má i hladina stresu. Navíc existuje teorie, že se tato spánková aktivita utvářela jako jistá evoluční výhoda – mozek si v REM ponechává jistou míru vnímání okolí a možná tak v divočině snáze reaguje na možné nebezpečí.  

Rychlejší probuzení

S velkou opatrností by se tak dosavadní výsledek výzkumu dal interpretovat tak, že vlci si ponechali delší spánkovou fázi REM oproti psům proto, že se z ní dovedou rychleji probudit než z hlubokých fází. Psi se vedle lidí naučili spát tvrději, jelikož nejsou ve spánku v ohrožení. Znamená to, že vlci mají delší a živější sny? Je vlčí mozek kvůli neustále potřebě reagovat na podněty aktivnější? Sami autoři výzkumu uznávají, že jejich práce je pouze úvodním krokem k dalším možným studiím. Kupříkladu by bylo potřeba získat data od mnohem větší skupiny vlků, aby se daly vytvářet relevantní statistiky. 

Důležité ale je, že takto pojatý výzkum ukazuje možnou cestu, kterou se může věda studující chování a neurologii zvířat ubírat. Neinvazivní, etický přístup, který zároveň neomezuje možnosti poznání. Naopak se možná díky citlivosti zkoumání snáze dotýká neochočených zvířat v normálním, nevystresovaném stavu. Studie nám neřekne, o čem vlci sní. Rozhodně ale naznačuje, že takový vlčí spánek stojí za další pozornost.