Vědci svou studii publikovali na stránkách magazínu Ecosphere. Konkrétně se badatelé zaměřili na otázku, jak velké procento potravy tvoří u volně lovících koček kořist a jaký poměr náleží domácímu krmení. 

Chovatelé a milovníci koček vědí, že ač se tito mazlíčci umí tvářit jako něžní a mazliví tvorové, v duši zůstávají lovci. Kočky, které se mohou volně pohybovat, často nosí svým lidem dárky v podobně ulovených drobných zvířat. V některých zemích jsou velkým tématem „kočičí masakry“, které volně se pohybující kočky páchají na divoké přírodě. V Evropě, kde kočka není invazním druhem, téma není tak horké a venkovská kočka lovící myši je vlastně tak trochu tradičním výjevem. Přesto se doporučuje kočičí zálety trochu korigovat, protože například na ptačích populacích se kočičí predátoři dovedou výrazně podepsat. 

Toto téma souvisí s nově publikovaným výzkumem. Britští vědci si kladli otázku, nakolik významný je tento volný lov pro výživu koček a nakolik jde spíše o projev instinktů a „zábavy“. Někdo by totiž mohl namítat, že domácí kočičí strava jde proti přirozenosti lovců. Výzkumu se účastnilo několik stovek koček, jejichž majitelé uvedli, že jde o zvířata, kterým je umožněn volný pohyb v divoké přírodě. Badatelé si určili časové úseky, po které kočky sledovali. Na začátku a na konci tohoto pozorování pak kočkám odstřihli menší vzorek z vousků. 

Poměr syrového masa a granulí

Kočičí vousy i chlupy, podobně jako lidské vlasy, mají tu vlastnost, že v sobě dokážou ukládat stabilní izotopy reagující na konzumované látky. Jde vlastně o forenzní techniku – stejně dokáží kriminalisté z vlasů zjistit, zda nebyla osoba otrávená nebo archeologové při dochování vlasů dovedou určit čím se živila dávno zemřelá osoba.

Moderní technologie umožňují velmi jemné analýzy těchto látek, proto dokázali autoři studie určit poměr proteinů, které kočka získala konzumací kupované stravy a jaké procento proteinů (kalorií) získala lovem divokých zvířat. Podmínkou samozřejmě bylo, že majitelé krmí své mazlíčky „klasicky“, tedy granulemi či plechovkami, nikoliv například syrovým masem. 

Vědci předpokládali, že poměr lovu bude oproti domácímu krmení malý, což se potvrdilo. Jejich očekávání ale zároveň překonala míra – procento proteinů ze stravy bohaté na syrové maso bylo velmi nízké. Průměrně se pohybovalo kolem tři až čtyř procent, zatímco krmení chovateli tvořilo 96 %. To naznačuje, že hlavním zdrojem kočičích loveckých výprav není hlad, ale lovecké instinkty. Pokud mají kočky dostupnou stravu doma, pak zjevně preferují právě tu. 

Pomůcky proti lovu pomáhají

Vědci si také u jedné skupiny koček ověřili, že fungují opatření znesnadňující jim lov. Kočkám se totiž dávají například cinkající obojky, aby nemohly páchat tak velké masakry na ptačí populaci. Když se porovnalo složení stravy podle vousků před experimentem a po něm, pak bylo vidět, že už i tak nízké procento syrového masa ještě pokleslo. Zvíře zkrátka nedokázalo zabít tolik pěvců a dalších malých tvorů. 

Studie tedy ukazuje chovatelům, kteří by se mohli obávat, že jejich micka chodí lovit kvůli nevhodnosti domácí stravy, že motivací koček jsou instinkty. To je něco, s čím se dá pracovat – potřeba lovu se dá dobře saturovat pomocí správných her a hraček. Taková zjištění jsou důležitá právě pro ty regiony, kde volně lovící kočky představují problém. Kupříkladu ve Velké Británii existují odhady, které říkají, že se znásobením počtu koček jako domácích mazlíčků klesla populace pěvců žijících v blízkosti lidských sídel za posledních 50 let na polovinu.