Odpověď na otázku „Mají hadi rádi pohlazení?“ není vůbec jednoznačná. Zdá se, že existují velké rozdíly nejen mezi druhy (například oblíbené užovky červené se rády nechávají brát do rukou), ale i mezi jedinci. Hodně obecně lze ale říci, že od přírody pohlazení pro hady není charakteristické. Přesto mnozí z nich při domácím chovu tuto svou přirozenost překonávají. 

Navíc samotné pohlazení těla jim pravděpodobně není úplně nepříjemné. Ano, běžně užívají tření ke specifickým účelům, například při svlékání pokožky či při pářících rituálech. Zároveň ale víme, že mnozí hadi si například užívají otírání a převalování v nové podestýlce či na neobvyklém druhu povrchu – senzorické vjemy, pro které je nám pohlazení příjemné, tedy fungují i u nich. 

Někdy ale dovedou vysílat zmatečné signály, u některých druhů si například majitelé všimli, že při krmení tlačí hlavu proti lidské dlani, skoro jako když kočka dává najevo náklonnost. V takovém případě to ale nejspíš nejde o snahu pomazlit se, ale o instinktivní čištění tváře o povrch, případně rovnání čelisti.  

Jak na mazlení

V podstatě je tedy potřeba se řídit tím, jak had na svého chovatele reaguje. U těch jedinců, kteří se nechávají brát do ruky, můžeme zkusit i další interakci. Pokud se nám zvíře brání, je vyděšené či dokonce agresivní, pak absolutně nejde si „mazlení“ vynucovat. 

Při zacházení s hadem vždy jednáme klidně, opatrně a s jistým respektem. Pokud máme tendenci jej pohladit, musí to být vždy směrem od hlavy k ocasu, po směru růstu šupin. Při správném zacházení ale můžeme skutečně přijít na to, že náš plazí mazlíček má nějaký druh dotyku rád. To se přitom zase může lišit podle preferencí daného jedince.

Ono hlazení vnímejme spíše jako jistý druh masáže. Někteří hadi mohou pozitivně reagovat na lehké stimulování svalů podél těla. Jiným dělá dobře hlazení na břiše, na vrcholku hlavy, ba dokonce i pod bradou. Jen zopakujme: had není morče nebo králík, a i když tyto tvory nechceme nijak démonizovat, je potřeba to mít pořád na paměti. Hadí útok a kousnutí není bolestivé jen pro chovatele, ale stresující a potenciálně nebezpečné i pro samotné zvíře. 

Když hladit nechce

Jsou navíc chvíle, kdy ani u kontaktního plaza není vhodné přistoupit k dotekům. Pokud se had právě svléká, bude pravděpodobně velmi citlivý a opatrný. Zvíře by také nemělo být hladové či v čase krmení – ruka strčená do terária se při takové příležitost v hadích očích mění v nabízenou kořist. Stejně tak je potřeba zdůraznit, že pokud se had léčí, je oslabený, a právě zápasí s nějakou chorobou či parazity, pak to poslední, po čem touží je lidská náruč. Útěchu v ní nenajde a velmi pravděpodobně je v takovém stresu, že to opět skončí útokem. 

Pokud se s vámi váš had mazlit nechce, pak to ale neznamená, že máte doma zvíře, které není o moc více než stroj, který krmíte a čistíte mu ubikaci. Společná socializace je možná i tak. Mnozí hadi do jisté míry chápou, že je chovatel krmí, a právě chvíle krmení se mohou stát okamžiky společné interakce. Také platí, že i když se zvíře nechce nechat brát do ruky, přesto mu rukama můžeme nabízet různě podněty, třeba nové vůně dříve nezvyklé pochoutky. Jde se tak propracovat k tomu, že zvědavý plaz na sebe alespoň nechá sahat.  

Také jsme uvedli, že někteří hadi si viditelně užívají novou podestýlku či možnosti, jaké jejich terárium nabízí. Právě čisté a rafinovaně vymyšlené bydlení je další formou interakce, jejímž výsledkem je spokojený mazlíček. Mají tedy hadi rádi pohlazení? Ne tak jako savčí mazlíčci a ne všichni – a přesto i hadi mají emoce a dovedou si užívat společné chvíle se svým člověkem.