Rekordmani rekrutující se z řad velkých želv se dožívají hodně přes stovku. I malé druhy, které nejčastěji chováme, mohou žít 30 až 40 let. Hned na začátek vlastně můžeme přiznat, že přesně určit věk želvího jedince je velmi obtížné. Pokud nevíme, kdy se zvíře vylíhlo, pak nikdy nemůžeme vědět s jistotou, že jsme věk odhadli správně.

Americkými médii proběhl příběh velké suchozemské želvy, která se prokazatelně vylíhla ještě za královny Viktorie v Anglii. Zůstala pak po několik lidských generací v majetku rodiny žijící dnes ve Spojených státech. Želva vypadá stará a její krunýř nese stopy let – bez jiných dokladů by se dalo ale jen těžko odhadovat, zda jí je 50 nebo 130 let.

Přesto se lze alespoň některých základních pravidel přidržet. Dobrým začátkem je srovnání velikosti jedince s běžnou velikostí dospělců daného druhu. Jde ovšem do značné míry o orientační údaj – mladší jedinci sice bývají menší, na růst želvy má ale vliv celá řada dalších faktorů. Jde například o stravu, čisté životní prostředí, ale i pohlaví. Samice totiž dorůstají o něco častěji nadprůměrných velikostí. Ne vždy například víme, jak byla želva v mládí krmena. Mláďata odchovávaná v zajetí bývají díky dobré péči větší než stejně staré želvy z odchytu.

Dobrou nápovědou může být to, zda zvíře již pohlavně dospělo, tedy zda je schopné se množit, klade vejce a podobně. Pohlavní dospělosti dosahují sladkovodní želvy mezi 5. a 8. rokem, suchozemské dlouhověké zhruba ve 20 letech života.

Krunýř napoví

Odborníci se mohou zaměřit na pláty kryjící horní část krunýře želv. Na nich se totiž objevuje struktura podobná letokruhům stromů. Utváří se vlastně podobně – jak želva roste, přibývá jí oněch kruhů na plátech. Prosté spočítání by ale bylo poměrně nepřesné, neukládají se rovnoměrně. V některých letech želva roste výrazně, jindy znatelně pomaleji. Kruhy na plátech tak odpovídají spíše obdobím růstu, než prostému věku. Přesto lze chovem želv získat znalosti ke srovnání, kdy zkušený chovatel může aspoň přibližně poznat, zda je zvíře ještě mladé či zda už stihlo svou porci velkých „letokruhů“ posbírat.

Na krunýř se dá při odhadu věku zaměřit ještě detailněji. Zjednodušeně lze říci, že roky si na něm vybírají svou daň, což nakonec platí i pro kůži. Různé jizvičky, rýhy, vyštípnutí a praskliny sice teoreticky může jedinec sesbírat za krátkou dobu. Obecně lze ale odhadovat, že čím je želva starší, tím více stop její věk zanechal.

Na druhou stranu je vhodné některé skutečnosti konzultovat i se zvěrolékařem. Může se stát, že co považujeme za jizvy či vady dané věkem, jsou ve skutečnosti recentní pokřivení způsobená nějakou chorobou. Věk lze proto alespoň rámcově odhadovat při posouzení více stránek: kvality, struktury a barvy kůže i krunýře. K tomuto posouzení je ovšem opět potřeba nejprve získat jisté zkušenosti s různými projevy stárnutí želv.

Vraťme se ale k tomu, co zaznělo na začátku. Věk není až tak důležitý. Ano, chceme vědět, zda můžeme věřit chovateli, který tvrdí, že prodává sotva odrostlé mládě. Můžeme chtít znát věk kvůli možnostem založení chovu a množení, případně kvůli volbě správného krmení. Řada odborníků ale upozorňuje, že například u dlouhověkých suchozemských želv nemusí být v podstatě žádný velký rozdíl v chovu u jedince třicetiletého nebo padesátiletého. Honba za mladými želvami za každou cenu totiž může vést k tomu, že se v útulcích či vypuštění v přírodě objevují nechtění mazlíčci, kteří přitom mohou ještě desetiletí dělat nějakému chovateli radost.