Jedním z nich je liška – vždyť jestli něco tahle psovitá šelma symbolizuje, pak je to právě divoká příroda. A přeci se v posledních letech šíří trend chovat lišku jako domácího mazlíčka, především ve Velké Británii a Spojených státech.

Existují náznaky, že se už v dávné minulosti lidé pokoušeli o domestikaci lišky. Přesto však nejlepším přítelem člověka dlouho zůstal pes. V moderní době pak vznikl v bývalém SSSR pozoruhodný experiment, který se na domestikaci lišky pokoušel jít vědecky. Primárním cílem nebylo opatřit lidem nového mazlíčka, ale zkoumat proces domestikace jako takové.

Program domestikace lišky započal v roce 1959 a v podstatě pokračuje dodnes. Zjednodušeně řečeno je postup takový, že mláďata různých liščích druhů byla vychovávána jako štěňata. Podle míry reakcí na člověka byla oznámkována a rozčleněna do kontrolních skupin. Tak se pokračovalo generaci za generací, kdy v "jedničkové" skupině se dále a dále rozšiřoval výskyt požadovaných vlastností jako krotkost a pozitivní reakce na člověka. Statisticky si nejlépe si vedla naše stará známá liška obecná.

Není liška jako liška

Překvapivým výsledkem programu je liščí populace, která se úplně liší chováním od lišek divokých a vlastně v mnoha ohledech připomíná povahou psy. Dokonce se v několika málo generacích začalo měnit také vzezření lišek, což je dáno mimo jiné hormonálními změnami. Studie zkoumající obecně domestikaci tak mimoděk prokázala, že liška je ochočitelná, byť náročně.

Tím se dostáváme k současné vlně lišek jako domácích mazlíčků. Jejich majitelé na ně nedají dopustit a internet je plný návodů, jak se o "lišku domácí" starat. Z některých lišek se staly dokonce doslova hvězdy Instagramu s tisícovkami sledujících.

Spoutaná divočina

Tento trend má ale rub a líc. Chov lišky je stále obtížný, v něčem má mnohem větší nároky než pes. Všichni se například shodují, že i v domácích liškách zůstává jistá divokost. Sami majitelé také varují, že lišky prostě smrdí – její moč má pronikavý zápach a instinkt značkovat si teritorium nezmizel.

Ochránci zvířat navíc varují před tím, aby se z chovu lišek nestala povrchní móda. Ne každé mládě, které se objeví na trhu, pochází z linie procházející domestikací a člověk na začátku neví, zda vůbec bude chov úspěšný. Vysoká náročnost lišky navíc může rychle omrzet.

Majitelka jedné z nejpopulárnějších lišek na internetu jménem Juniper k tomu říká, že sama by sice svou lištičku za nic nevyměnila, ale že chovu lišek rozhodně nechce dělat reklamu. Že to vlastně ani po její zkušenosti nejsou nejvhodnější mazlíčci.

Chov lišek se nejspíš v dohledné době nerozšíří masově. Na druhou stranu, není těžké najít blogy chovatelů, pro které se liška stala láskou na celý život. Může tedy být liška nejlepší přítel člověka? Snad jedině tehdy, když člověk dokáže být i nejlepším přítelem lišky.