Nikdy se nikomu neukázala, její nadpřirozená rychlost a mrštnost ji totiž vždy dostaly do bezpečí dřív, než se někomu podařilo přiblížit.

Odborníci francouzského národního úřadu pro lov a přírodu tuto záhadnou bytost hledali po dobu posledního desetiletí. A to od chvíle, kdy byla v roce 2008 poprvé spatřena. Až o dalších osm let později  se jim podařilo první z nich odchytit. Dnes již bylo prohlédnuto tucet z předpokládaných šestnácti kusů. Momentálně odborníci usilují o její uznání, jakožto nového živočišného druhu a zařazení do ochranného programu pro ohrožená zvířata.

Tito noví zrzaví krasavci měří kolem devadesáti centimetrů, mají velmi široké uši, krátké vousky a na kočkovitou šelmu nezvykle velké tesáky. Přední tlapy a ocas jsou pruhované a mají hustou, polodlouhou srst, která funguje jako přirozený repelent proti blechám a klíšťatům.

Ačkoliv na první pohled nápadně připomínají jen mírně odrostlého zrzavého mourka, testy DNA s konečnou platností prokázaly, že o kočku domácí se rozhodně nejedná. Daleko má však i k Evropské kočce divoké. S největší pravděpodobností její kořeny sahají až do Afriky či k Blízkému východu, podrobnější informace však vědci zatím nemají.

Druh dosud nepopsané divoké kočky

"Myslíme si, že je to nový druh divoké kočky, o níž se sice vědělo, nikdy však nebyla vědecky popsaná. Jedná se totiž o extrémně plaché zvíře, které z úkrytu vylézá jen v noci," řekl Pierre Benedetti, který se jejich výzkumu věnuje již deset let. "Je to úžasný objev," dodal, drže zvíře v náruči. 

Na své rodné Korsice si nově objevené kočkovité šelmy vysloužily jméno Ghjattu volpe, tedy "liščí kočky". Od svých jiných kočičích příbuzných se totiž kromě velikosti odlišují i dlouhým, huňatým ocasem. Jako většina koček jsou nejaktivnější v noci, přes den se skrývají v hustých lesních porostech, v bezpečí před svým největším nepřítelem, orlem skalním.

Při své příští procházce lesem se pozorně rozhlížejte. Nikdy nevíte, kdy i vy narazíte na bájné stvoření a objevíte nový druh.