Celá studie se nese v duchu řady konceptů na pomezí psychologie, neurologie a biologie. Snaží se totiž nějakým způsobem teoreticky uchopit strukturu kognitivních funkcí, tedy v podstatě popsat to, jak myslí ovládáme své chování a reagujeme na podněty okolí. Maike Foraita, vedoucí výzkumu, v podstatě všechny své závěry v tomto ohledu nakonec shrnuje do jedné věty: ačkoliv se psí chování projevuje jedinečným psím způsobem, jeho řízení se velmi podobá způsobům myšlení u malých dětí.

Psi se podle vědců učí kontrolovat své impulzy velmi podobně jako děti. Dovedou si zapamatovat rutinní činnosti, chápou pokyny a na základě učení potlačují svá nutkání kousat do nábytku nebo štěkat na návštěvy. Jak jsme řekli, lidé se sice chovají jinak, ale vzorce chování jsou podle studie pozoruhodně stejné. Výše uvedené příklady kontrolování psích instinktů totiž vzniknou stejnou činností mozku, jako když se malé dítě v jistém věku naučí, že má počkat na talířek s kouskem dortu a ne chňapnout oběma rukama po celém.

Důsledek soužití s lidmi

Podle vědců jsou tyto psí vzorce chování podobající se lidským důsledkem desítek tisíc let společného života člověka a psa. Psi se ve vzájemné symbióze stali závislými na schopnostech přizpůsobit se lidskému chování a očekávání. Řečeno trochu zjednodušeně – neschopnost ovládat svá nutkání vyjet po svém člověku nebo ukrást mu jídlo je v lidsko-psím společenství evoluční nevýhodou. Objevuje se, ale po velmi dlouhou dobu je považováno za nežádoucí. Proto je psí mysl schopná vytvářet myšlenkové vzorce, které takové chování tlumí.

Že dané věci nejsou jen otázkou čisté inteligence, ukazují příklady jiných zvířat, která se projevují stejně kognitivně nadaná jako psi. Chybí jim ale ty správné regulace chování, které jsou u psů asi opravdu unikátní záležitostí.

Vlastní chování pod kontrolou

Jak jsme uvedli na začátku, výzkumný tým v podstatě popisoval psí chování a hledal, jaké „myšlenkové vzorce“ jej řídí. Součástí tak byla i spolupráce s australskou asociací věnující se výcviku slepeckých psů. Na příkladu 741 psů perfektně vyladěných svým chováním na lidské potřeby šlo totiž pomocí rozhovorů s jejich majiteli popsat a také ohodnotit psí chování. Díky tomu vznikla modelová škála psích výkonných funkcí (DEFS – Dog Executive Function Scale). Jde v podstatě o popis a hodnocení šesti tzv. exekutivních funkcí, což je soubor myšlenkových procesů nutných pro řízení chování. V případě DEFS jde o behaviorální flexibilitu (schopnost měnit chování podle situace), pozornost vůči člověku, schopnost potlačit instinktivní pohyb, schopnost čekat a pracovní paměť.

Podle závěru vědců mají pracovní psi – řeč je přitom jak o psech asistenčních, tak třeba farmářských – tyto exekutivní funkce mysli nejlépe rozvinuté. Převedeno do běžné mluvy: jsou nejlépe trénovatelní a nejlépe ovládají sebe sama a své impulzy. Naprosto vrcholoví jsou v tomto psi slepečtí, neboť nejen skvěle rozumí i složitým pokynům, ale mívají výborně pod kontrolou i vlastní chování. Cvičený slepecký pes by se zkrátka neměl rozběhnout za kočkou nebo jít si hrát bez povelu s jinými psy.

Výzkum také ukázal, že klíčový pro rozvinutí těchto funkcí je nepřekvapivě výcvik. Důležité jsou samozřejmě úvodní individuální vlohy či predispozice některých plemen. Ale bez správného výcviku a řízeného naladění psa na člověka se správná míra sebekontroly nerozvine. Neznamená to ale, že by výcvik dostával zvíře do jakéhosi „nepřirozeného“ stavu – spíše rozvíjí jeho vrozený potenciál. Závěrem studie autoři dodávají, že podle jejich mínění je tento potenciál do značné míry vlastní všem psům. Jsou sice jedinci lépe a hůře reagující na trénink a učení, mozkové vzorce se ale u nich vyvíjely velmi dlouho a hlavně dávno před vznikem moderních plemen.