Říká se, že řeč těla je u zvířat rozvinutější než u lidí. Přesto i my sami při komunikaci s jiným člověkem intenzivně vnímáme celý soubor signálů, které svým tělem vysílá – ať už jde o gesta rukou, postoj či výraz tváře. Jistě nepřekvapí, že u psů je to obdobné. Nová studie ale ukazuje, jak moc je činnost mozků lidských i psích při vyhodnocování gest podobná.  

Vědci ve svém výzkumu prokázali, že klíčovou práci vykonává u obou druhů čelní mozkový lalok. Ten je zajímavý tím, že má na starosti společenskou komunikaci i vnímání. U lidí i lidoopů bylo prokázáno, že v této části mozku sídlí centra specializovaná na vnímání výrazů tváře a postojů těla. Psí čelní lalok mozkový se vyvíjel nezávisle na evoluci primátů, zároveň v poslední době ale přibývá výzkumů, které ukazují, že i tito naši mazlíčci výrazy tváře vnímají perfektně. Stejně tak dokáží dobře chápat i gesta lidských rukou, což je něco, co je jejich druhu vlastně nepřirozené.  

Náročnost výzkumu

Autoři nové studie si tedy kladli otázku, zda se tato specializace psů na vnímání lidí nějak odráží přímo v činnosti mozku. Mohlo by se zdát, že díky moderním technologiím magnetické rezonance (MRI) je takový výzkum poměrně snadný, opak je ale pravdou. Pes přeci jen není člověk, a tak je potřeba mít jedince se zvláštní výcvikem, kteří dokáží přirozeně reagovat i v prostředí detekční MRI přístrojů.

Jedna věc je zkoumat mozek psů zklidněných anestetiky, při analýze reakcí na přirozené chování ale musí být zvíře bdělé a klidné. Výcvik proto zahrnuje schopnost psů chovat se v prostředí MRI tubusů přirozeně, zdůrazňuje se také neomezování pohybu. Pes proto musí umět zůstat v detekčním tubusu o vlastní vůli. Studie psů pomocí magnetické rezonance se tak dnes provádí jen na čtyřech místech na celém světě.  

Výzkum zahrnoval 40 účastníků lidských a 15 psích a vlastně vůbec poprvé „tvrdými daty“ prokázal, že u obou druhů jsou v čelním mozkovém laloku přítomna centra specializovaná na analýzu postojů a gest. Navíc se ale podařilo zjistit, že u psů se aktivují i další mozková centra, pokud se soustředí na lidské tváře a těla. Ba co víc – zatímco člověk tímto způsobem aktivuje pouze zraková centra mozku, u psů se k tomu přidávají i další smysly. Vědci tak zjistili, že když se pes dívá na lidi, pracují v součinnosti jak centra vizuální, tak čichová. Opět se tak ukazuje, že psí čich je komplexně propojený s vnímáním reality a nestojí osamoceně. 

Zajímavé je, že specializovaná mozková centra byla u psů stejně aktivní, ať už se dívali na obrázky nebo na známé, živé lidi. Pes zkrátka dělá, co může, aby člověka naplno a detailně vnímal. To je podle autorů práce klíčové zjištění. Biologicky nejsou lidé a psi moc blízce příbuzní, blízkými společníky jsou ale po dlouhá tisíciletí. Porovnání obou druhů na úrovni mozkové činnosti pak ukazuje, jak perfektně jsme na sebe dnes naladění. Potenciál daný neurologickým základem se dlouho rozvíjel společnou evolucí, při které se sociální vnímání a zpracovávání informací navzájem doplňovalo. Výsledkem je, že mezi člověkem a psem panuje taková „společenská symbióza“, prodchnutá emocemi a přátelstvím, jaká nemá moc ve zvířecí říši obdoby.