Zlatí retrívři byli původně vyšlechtěni ve Skotsku v druhé polovině 19. století. Mezi skotskou šlechtou byl tuze populární lov divokých ptáků, ovšem tehdejší retrívři se nehodili pro akci na suchu i ve vodě. A protože v řadě míst, kde se lovilo, bylo hodně potoků a mokřin, dopadlo to tak, že byli nejlepší exempláře vodních španělů kříženi s tehdejšími retrívry, což postupně vedlo k ustanovení nového plemene - zlatého retrívra.
Na vzniku zlatých retrívrů měl zásadní podíl baron z Tweedmouth. Zkřížil žlutého retrívra jménem Nous, který pocházel z vrhu jinak černých štěňat a fenkou Belle (Kráska). Ta byla zástupkyní dnes již vyhynulého druhu, takzvaného tweedského vodního španěla.
Ze spojení vzešla čtyři štěňata. Stala se základem chovného programu, k němuž byli postupně přimícháni třeba irský setr, pískově zbarvený bloodhound a svatojanský vodní pes, kterého dnes již také nespatříte.
ČTĚTE TAKÉ: Parťák do rodiny, který vábí k pohlazení
Zlatým retrívrům se tehdy říkalo zlutí nebo ruští, a to až do roku 1920. Ve Velké Británii bylo plemeno uznáno počátkem 20. století. V Americe byli uznáni v půli 20. let.
Bezva parťák i pomocník
Zlatí retrívři jsou přátelští a poslušní kliďasové. Mají velkou trpělivost s dětmi, ale nebývají moc dobrými hlídači. Toto plemeno by nemělo jevit známky nervozity či agrese, takové vlastnosti jdou proti standardu plemene. Zlatí retrívři jsou také známí svou inteligencí a učenlivostí.
Pro svou vyrovnanou povahu bývají využíváni ke canisterapii, jako asistenční psi pro lidi s hendikepem, ale patří i k záchranářských plemenům. Jejich čich je řadí také k výborným hledačům drog. Dobře se snesou nejen s dětmi, ale i se zvířecími členy domácnosti.
ČTĚTE TAKÉ: Lesní pes: Malý, ale šikovný
Ve zlatých retrívrech se stále snoubí talent k lovu i moderním sportům, do kterých se vrhají zpravidla po hlavě a s nadšením. Mají rádi například agility, stále dobře a s gustem plavou a potřebují také pravidelné procházky. I proto je pro ně ideální dům se zahradou.
Co se péče o srst týče, stačí ji akorát pravidelně pročesávat a občas psa vykoupat. Zlatý retrívr ovšem dvakrát do roka značně líná! Ztrátu srsti sledujte pozorně. Pokud po spoustě chlupů zbudou i lysiny na kůži, zbystřete. Může to značit přemíru stresu nebo dokonce onemocnění...
A zdravotní trable, které toto plemeno mohou postihnout? Zlatí retrívři jsou jako mnozí jiní velcí psi náchylní k dysplazii kyčelního kloubu, to však lze ovlivnit stravou bohatou na minerály a vitamíny. Trápit je může i šedý zákal, progresivní atrofie sítnice nebo alergie. Toto plemeno se dožívá v průměru 10 - 12 let.
Tito psi nejsou vybíraví, právě jídlo je však též jeden z jejich potenciálních životních trablů. Jednoduše řečeno - zbožňují ho. A to občas vede k obezitě, která je pro zlaté retrívry velkým strašákem. Retrívrům tedy nedopřávejte příliš pochutin a kontrolujte složení jejich stravy.
Zlatí retrívři jsou specifičtí i tím, že existuje několik typů. Ale o tom, jak vypadají a čím se liší, zas příště...
Vstoupit do diskuze (0)