Zmíněná událost se odehrála u řeky Savitri v Maharaštře v Indii, přítomno bylo několik svědků, kteří dokázali nafotit snímky i natočit video. Zvláštní chování krokodýlů pak zaujalo odborníky z Jihovýchodní univerzity v Louisianě v USA, kteří se těmto plazům věnují dlouhodobě. Nešlo jen o to, že krokodýli nezaútočili – podle všeho se zdá, že se cíleně dotýkali psa svými čumáky a skutečně jako by trochu navigovali, trochu nutili k opuštění řeky.

Podle biologů se může zdát být podivné, že se vodní dravci nevrhli na zdánlivě jednoduchou kořist, úplně nelogické jejich chování ale není. Důvodů může být celá řada – je popsáno, že čerstvě nažraný krokodýl nemá skoro pnutí lovit, dají se ostatně najít videa z Afriky, kde si vedle odpočívajících plazů v klidu popíjí vodu bezbranné gazely. Je možné, že se cítili zaskočení a odhalení – krokodýl nejraději útočí z úkrytu, pes náhle se ocitnuvší v jejich středu tak vyvolal spíš údiv než instinktivní potřebu lovit.

V neposlední řadě je pak, vzhledem k počtům toulavých psů v Indii, velmi reálná ta možnost, že krokodýli jednali podle svých starších zkušeností. Ty jim mohli říkat, že se psy je lepší si nezačínat, pokud nechce plaz utržit zbytečné šrámy.

Odborníci upozorňují, že zdánlivě instinktivní chování je málokdy bezhlavé. V divoké přírodě se všechno řídí zákony ceny a zisku – pokud je risk potenciálního útoku na psa příliš vysoký, a cena přitom ani neodpovídá klasické krokodýlí kořisti, pak je lepší se konfliktu vyhnout.

Empatie to nebyla

Takřka určitě lze vyloučit jen jeden faktor, kterého se ovšem hned chytila lokální indická média: empatie. Nelze asi předpokládat, že by krokodýli s osudem nebohého psa cítili nějaký soucit, či dokonce porozumění se smutným osudem zvířete zahnaného konkurenty do smrtící pasti. V této části Indie je asi nejvíce popsaných smrtících útoků krokodýlů na lidi, nejčastěji malé děti. O žádné zvlášť soucitné tvory nejde.

V této souvislosti je ale zajímavá jedna poznámka vědců – lidé mají obecně tendenci podceňovat kognitivní schopnosti krokodýlů. V obecném povědomí jde o pomalé a jakoby trochu hloupé plazy. Ve skutečnosti jsou ale známé případy, kdy krokodýl úspěšně používal nástroje k nalákání lovených ptáků, vědci znají i příklady sofistikované spolupráce mezi plazy, stejně jako mají důkazy učenlivosti krokodýlů na základě minulých zkušeností.

Krokodýlové tak na jednu stranu nejsou tupá, plovoucí sbírka krvelačných zubů, zároveň to nejsou zvířata oplývající soucitem. Příčinu zvláštní záchrany indického pejska tak s určitostí nevyřešíme – zvláštní chování dravých plazů ale mohlo být projevem složitější psychologie spojené s učením z minulosti.