Existuje několik chovných směrů ruské modré. Sibiřský/skandinávský je menší, elegantní a se široce rozmístěnýma ušima. Zástupci tohoto typu vyšlechtěného v první polovině 20. století v Dánsku a Švédsku jsou vůči cizím lidem zdrženliví a srst těchto velice elegantních krasavic je středně modrá až antracitová. Jejich hlava má rovný, krátký klín a pevnou bradu. 

Pak je tu anglický typ - mohutnější kočky chované především ve Velké Británii, s hranatou hlavou, menšíma, vysoko postavenýma ušima, celkem dlouhým nosem, blízko posazenýma očima a středně modrou srstí. 

A americký typ? Tyto drobné kočky pocházející ze Spojených států jsou celkem odlišné. V jejich žilách koluje krev siamských a orientálních koček, které jim předaly své rysy. 

Pyšní se nízko posazenýma ušima, které vybíhají do stran, kulatýma modrozelenýma očima, zatímco kočky dalších dvou směrů mají kukadla smaragdová, a světlou stříbřitou srstí. Kocouři se od koček příliš neliší a jedná se o typ, který je na výstavách velice úspěšný - byť je v rámci standardu plemene vlastně poměrně výstřední. Nebo možná proto? 

Takzvaný kontinentální typ pak vznikl smíšením amerického a skandinávského chovného směru, což vyústilo v drobnější zvířata s mandlovýma očima, světle až středně modrou srstí a rovným profilem. 

Mnozí konzervativnější chovatelé však uznávají jen dva směry v rámci plemene ruská modrá - skandinávský a anglický. 

Předky mají nicméně všechny zmíněné typy zřejmě v kočkách pocházejících z ruského města Archangelsk. Odtud je v 19. století námořníci přivezli na britské ostrovy. Poprvé se pak takzvaná "archangelská kočka" objevila na výstavě v roce 1875. 

Ruské modré byly oblíbené i u ruské carské rodiny, v roce 1901 pak poslední ruský car Mikuláš II. daroval do britské královské rodiny chovný pár tohoto plemene. 

Druhá světová válka s ruskými modrými řádně zamávala a i v Evropě "píchly" jak zmíněné siamky, tak i evropská krátkosrstá plemena a britská krátkosrstá kočka. 

Sama ruská modrá však také přispěla k podobě současných britských krátkosrstých koček, na rozdíl od řady barevných variant mohutných britek většina chovatelských klubů u ruské modré uznává jen šedo-modrou variantu kožíšku. Chovají se však i černé a bílé variety ruské modré, byť jsou přijímány jen někdy. 

Kočka v neklidu 

Co se shodných povahových rysů ruských modrých koček týče, je jejich charakter skutku výjimečný. Jsou nesmírně inteligentní, zvídavé a učenlivé. Potřebují pohyb, zábavu a častou interakci se svým majitelem. Milují hračky a podrobí se i cílenému výcviku, neboť jsou velice šikovné. Naučí se i aportovat! Zároveň je to však kočka mazlivá a ke svým majitelům přilne. Ne nadarmo se někdy říká, že má "psí" povahu.

Ruská modrá je velká krasavice | zdroj: Pixabay

Tato kočka by neměla být chována sama. Nemusí mít kamarádku, nebo kamaráda stejného plemene, "stačí" jakékoliv jiné. A ačkoliv je počáteční socializace rozhodně nutná, ruská modrá nemívá s jinými kočičími parťáky a parťačkami problém. Nakonec se vzájemně obohatí. 

Pohoda pro alergiky 

Ruská modrá je jedinečná i díky své srsti - je dvojitá, má podsadu, připomíná samet a téměř nelíná. Produkuje jen malé množství glykoproteinu Fel d1, který je považován za hlavní kočičí alergen. Bývá tak alergiky celkem dobře snášena, byť není považována přímo za hypoalergenní. 

Ruské modré se těší i dobrému zdraví, byť i s nimi je třeba pravidelně navštěvovat veterináře - preventivně. V případě stravy pak potřebují dostatek masa. 

A pořizovací cena? Pro koupi této krasavice či krasavce budete muset sáhnout trochu hlouběji do kapsy. Cena běžného mazlíčka s papíry se pohybuje od zhruba osmi do 20 tisíc korun, výstavní kočky však mohou stát i mnohem víc.