Plemeno má více jmen, většinou se hovoří o tennesseeské omdlévající koze, případně jednoduše o myotonické. Tato zvláštní vlastnost je ale pozorována už víc jak sto let, setkáme se proto i se starými názvy jako koza padající, tuhonohá, dřevěná a podobně. Plemeno bylo popsáno v Tennessee v roce 1880, jeho předchozí původ je nejasný. Už tehdy se genetická vada u koz objevovala a postupně se v populaci rozšířila.

Myotonické kozy patří vzrůstem mezi menší plemena, ale přesto to nejsou drobečci. Mají totiž na kozy poměrně nezvykle rozvinuté svalstvo, a tak i když nejsou největší, působí silným, podsaditým dojmem. Průměrně měří 43-62 cm, mezi jedinci ale mohou být značné rozdíly. Hustota svalů se projevuje i v mohutnějších ramenou, lehce neobvyklém poměru těla a hlavy a v silném krku. Dospělý kozel tak může vážit i 90 kg. Existují dlouhosrsté i krátkosrsté varianty a barevná škála srsti zabírá všechny myslitelné kombinace.

Podle chovatelů se vyznačují vysokou inteligencí a schopností chápat jednoduchý výcvik, někdy jsou proto chovány nejen jako hospodářská zvířata, ale jako mazlíčci či pro předvádění. Nepočítaje jejich zvláštní poruchu, těší se jinak dobrému zdraví a sama genetika – pokud se někde při pádu nezraní – se žádným dalším postižením nebo slabostí neprojevuje.

Tak trochu proti přírodě

Podstata zvláštního jevu spočívá v poruše tzv. chloridových kanálů v příčně pruhovaném svalstvu, spolu s dalšími funkčními poruchami. Výsledek je ten, že při stresové reakci, typicky při úleku, svaly dostanou impuls se aktivovat – a tam kde sebou jiní tvorové cuknou a vyrazí pryč, tam kozám celá svalová soustava na několik chvil ztuhne na kámen a ony spadnou jako povalená socha.

V přírodě by se taková dědičná porucha nikdy nerozšířila, její evoluční nevýhoda je zjevná. V domestikovaných chovech se ale udržela. Samo ztuhnutí není obvykle zdraví nebezpečné, pochopitelně ale mohou nastat ošklivá zranění daná pádem.

Význam koz – kromě toho, že se z nich stal jeden z internetových fenoménů – spočívá v tom, že už velmi brzy přispěly k poznání role chloridů při svalových vzruších a také pro samotný výzkum myotonické distrofie. Porucha byla totiž vědecky popsána už v roce 1904, v roce 1939 pak byla pojmenována a v zásadě pochopena vědou. Pozdější studie prokázaly její dědičnost skrze geny.

Výzkum koz tak obrovsky přispěl nejen k pochopení mechanismů svalové soustavy, ale pomáhal – a stále pomáhá – také léčbě lidí. Ano, i lidé mohou formou těchto poruch trpět. Zatím se sice nedají uspokojivě léčit, ovšem i díky myotonickým kozám jsou aspoň známy metody útlumu.

Jak jsme řekli, tyhle dřevěné kozy jsou dnes hvězdami internetu. Natolik se staly kulturním fenoménem, že mají dokonce v Tennessee vlastní festival. Je ale potřeba říci, že i když samo omdlévání kozám neubližuje, různých kompilací s naschvál strašenými kozami je možná až příliš. Ony u toho vypadají roztomile a těžkou hlavu si z toho nedělají. Stejně si ale asi nezaslouží, aby na ně za každým rohem číhali lekající vtipálci.

zdroj: Youtube - The Peahill Farm