Divocí koně žijí v komplexní sociálních skupinách, jejich stáda dokáží během dne urazit 10–15 km. To často kontrastuje s tím, k jakému způsobu chovu jsme během domestikace přizpůsobili koně domácí. Dopřáváme jim sice pohyb, přesto mnozí z nich tráví čas v uzavřených stájích, navíc nejsou výjimkou chovy jen v malé skupině či dokonce individuálně. Větší volnost pohybu a život ve skupině je ale stimulující. Koně na otevřených pastvinách musí například vyvíjet větší snahu při hledání stínu, velmi důležitá je pak sociální role ve vztahu k ostatním koním.

Autoři nové práce tak odkazují na starší studie, které říkají, že koně žijící v lepších podmínkách, než jsou individuální stáje, mají obvykle vyvinutější schopnost se učit a jsou méně agresivní vůči lidem. Na to navázal aktuálně publikovaný výzkum odborníků, kteří si kladli otázku, nakolik sociální a fyzické prostředí koní ovlivňuje jejich ochotu reagovat na lidi.

Vědecký tým vznikl díky spolupráci finských univerzit v Helsinkách a v Turku s francouzským institutem INRAE. Základem nové studie bylo monitorování chování 57 koní ze soukromých chovů ve Finsku, vše pak bylo zhodnocováno pomocí behaviorálního testu sloužícího při studiu chování zvířat.

Badatelé vytvořili modelový experiment, který se opakoval ve variantě s pro koně neznámým vědcem a známým chovatelem. Člověk stál v rámci experimentu u dvou zakrytých kbelíků s mrkvemi, asistent mu přivedl koně. Člověk následně ukázal na jeden z kbelíků a gestem koni naznačil, ať jde k němu. Pokud zvíře vybralo kbelík, na který bylo ukázáno, tak došlo ke zvednutí víka a koník se dostal k sladké odměně. V případě, že ale zamířil ke kbelíku druhému, případně pryč, byl kůň zastaven a odveden zpět do výchozí pozice. Takto se experiment opakoval desetkrát u každého jedince, vědci následně vyhodnocovali, jak často se kůň řídil lidskými pokyny.

Pozornější na gesta

Zajímavé byly výsledky, které ukázaly, že koně žijící ve stádech o alespoň třech jedincích byli mnohem pozornější na lidská gesta. Stejně tak se ukazoval rozdíl mezi zvířaty žijícími alespoň osm měsíců na otevřených pastvinách a těmi obývajícími hlavně uzavřené stáje.

Zde bohužel nastala jistá statistická nejistota – není totiž jasné, jestli ochota sledovat lidská gesta byla dána více životními nebo společenskými podmínkami koní. Na otevřených pastvinách byl totiž skupinový chov mnohem častější než v malých stájích. Autoři práce ale dedukují, že zásadnější bude právě vliv sociální – koně žijící ve stádech totiž mají větší potřebu rozvoje socio-kognitivních schopností. Zjednodušeně řečeno: taková zvířata musí být citlivější na chování a reakce ostatních, což se patrně přenáší i na vnímání lidských gest.

V experimentu kupodivu nehrálo roli, zda kůň člověk znal či nikoliv, úspěšnost byla u obou variant statisticky stejná. To je zdánlivě v rozporu se starším výzkumem stejného vědeckého týmu, který dříve dospěl k závěru, že koně lépe snášejí nové situace, pokud mají u sebe známého člověka. Autoři práce se ale domnívají, že klíčem je stresový faktor různých situací. Pokud by se koně cítili v nepohodě, hledali by známou lidskou tvář – v daném experimentu s mrkvemi je ale celé nastavení pozitivní, koně se proto mohou soustředit čistě na lidská gesta, a ne na uklidnění.

Výzkum tedy naznačuje, že životní a sociální podmínky chovu koní mají vliv na jejich schopnost komunikovat s lidmi. Mezi odborníky na koně je to samozřejmě téma otevřené diskusi, i individualizovaný chov v dobře vybavených stájích má své zastánce. Zdá se ale, že přinejmenším stojí za to uvažovat, jak moc podmínky, které koním nachystáme přispívají k rozvoji jejich komplexního chování.