Proslulost Johnsonova díla, které čítá mnohé básně, eseje či lexikografická díla, je taková, že je někdy označován za nejvýraznější symbol Anglie 18. století. Respektive anglické literatury a klasicistní kultury oné doby. Samuel Johnson byl člověk mimořádně vitální a činorodý, snoubila se v něm těkavá povaha, skoro až grafomanství, silná zbožnost a zároveň velkorysá štědrost k potřebným. Přitom se o něm také říkalo, že je poněkud excentrický – měl některé zvláštní způsoby a výstřední zvyky, zároveň trpěl jakýmisi tiky, které dnes někteří považují za tehdy neznámý Tourretův syndrom.

Na jedné z jeho prazvláštních vlastností se shodovalo ve vzpomínkách hned několik přátel: Samuel Johnson měl prý moc rád kočky. To v Anglii 18. století vůbec nebyla samozřejmost. Koček bylo sice v ulicích všude dost, netěšily se ale velké oblibě. Samuel Johnson měl obecně ve zvyku se až s něžností starat o různá zvířata, která si v průběhu svého života osvojoval. Koček měl hned několik, nejslavnější z nich se ale stal kocour Hodge. To je vlastně trochu kuriozita, protože o Hodgeovi toho zase tolik nevíme.

Narodil se snad v roce 1769, není ale jasné, kdy uhynul. Co všechno během svého života s Johnsonem prožil a z čeho pramenil jejich výjimečný vztah, se nám také nedochovalo. Má tedy vůbec cenu o takové takřka neznámé kočce mluvit? Určitě ano, protože pro Johnsonovy přátele byl vztah velkého literáta ke kocourovi přímo ztělesněním oné zvláštní duše. To se nejvíce projevilo v díle Jamese Boswella Life of Johnson. Touto biografickou knihou vzdal spisovatel Boswell velký hold Samuelu Johnsovi, dodnes je Life of Johnson považován za jednu z nejskvělejších biografií, která v anglické literatuře vznikla.

Samuel Johnson, 1772 | zdroj: Public Domain Dedication

A právě v Life of Johnson se toho o kocourovi Hodgeovi dozvídáme nejvíce. V jedné pasáží Boswell píše, že ho Johnson neustále udivoval péčí, jako věnoval všem živým tvorům, které bral pod svou ochranu. Prý se nedá zapomenout, s jakou oddaností pečoval o Hodge – svého kocoura – kterého měl rád nade všechny kočky.

Vskutku dobrý kocour!

Johnson se prý při mazlení s ním tajemně usmíval a šeptal: "Měl jsem i lepší kočky, ale Hodge je dobrý kocour. Vskutku, vskutku dobrý." Boswell se v knize přiznal, že patřil mezi tu většinu lidí (viděno optikou jeho doby), co kočky nesnáší. A tak jen trpěl, když viděl Johnsona, jak nechává Hodge na sobě spát. Velký spisovatel prý osobně takřka každý den chodíval na trh a kupoval šťastnému kocourovi ústřice.

Za to služebnictvo ho prý rádo nemělo, neboť kočičák se měl lépe, jak oni – a to byl Johnson také vyhlášený lidumil! Na druhou stranu prý ovšem Johnson chodil pro kočičí ústřice sám i proto, aby se jeho komorník, jamajský černoch Francis Barber (proslavil se tím, že ho Johnson učinil svým dědicem), necítil ponížený, že musí nakupovat pro kočku. Boswell také uvádí, že když Hodge umíral, Johnson pro něj koupil kozlík lékařský – tato bylina má na kočky podobně omamný účinek jako šanta a nešťastný literát doufal, že uleví kočičímu trápení.

Celá podoba sochy Hodge, který sedí na velkém slovníku literatury. Je prý postavená tak, aby se Johnson, kdyby jako duch stál za oknem svého domu, mohl na kocoura dívat. | zdroj: commons.wikimedia.org (Jim Linwood)

To, že byl Hodge kočkou důležitou, dokazuje také to, že se zmínky o něm objevují i v jiných dílech dalších autorů. Johnson byl hlavní duší volného uskupení spisovatelů a básníků a zdá se, že tento okruh jeh přátel a obdivovatelů chápal Hodgeho jako tvora s výsostným postavením. Básník Percival Stockdale dokonce v roce 1778 publikoval pohřební elegii za Hodge (není jasné, zda je to i rok skonu kocoura), kde se mimochodem jedinkrát zmiňuje i barva jeho srsti – černá.

Kocour Hodge je tak mazlíčkem slavné osobnosti, u kterého mnoho nevíme o jeho skutečném, každodenním životě. Zachoval se nám ale otisk jeho pověsti jako tvora velmi důležitého pro svého pána. To odráží i socha, kterou nechal v roce 1997 vztyčit tehdejší starosta Londýna před domem, kde Johnson s Hodgem žili. Zobrazuje kocoura sedícího na tlusté knize, se jménem Hodge tesaným do kamene. Pamětní deska pak přes citát o kocourovi připomíná Samuela Johnsona – velkého literáta a ještě většího milovníka koček.