Internet je plný vtipů o tom, že kočky tajně sledují lidstvo a připravují se na jeho svržení. Při prezentaci svých poznatků ostatně vědci tímto směrem také zažertovali s tím, že takto daleko prozatím jejich výzkum nesahá. Tým japonských badatelů z univerzity v Kjótu se nicméně přeci jen nějakého kočičího tajemství asi dotkl. Série jejich experimentů totiž naznačuje, že kočky si vytváří jakousi mentální mapu svého okolí, a udržují si tak přehled o tom, kdo a kde se v něm pohybuje.

Nakolik je to vědomá činnost a nakolik podvědomý reflex. je doposud nejasné. Přesto lze hovořit o tzv. socioprostorovém vnímání. To je popsané u více zvířecích druhů, kde se podařilo odhalit, že někteří tvorové si udržují myšlenkový přehled o svém okolí a poloze ostatních členů skupiny v něm. Nesoustředí se to na mapování cizorodých prvků, predátorů či kořisti a podobně. Primárně máte při takovém vnímání představu, kde se nachází ostatní členové vaší smečky, tlupy, zkrátka vaši souputníci.

Něco je špatně, hlas jde odjinud...

Že nějaká taková forma vnímání bude přítomná i u koček, se snad dalo předpokládat. Aby ale vědci zjistili víc, provedli řadu poměrně zábavných experimentů. Těch se účastnilo asi 50 koček ve spolupráci s jejich majiteli. Zvíře bylo umístěno do známé místnosti, ve které se nacházel ukrytý bezdrátový reproduktor. Další pak byl umístěn vně prostoru. Kočkám pak byly pouštěny různé varianty nahrávek v různých prostorových kombinacích. Bylo ověřeno, že nejlépe reagují na svoje jméno nahrané známým člověkem. Běžný hluk je nechával klidným, na cizí osobu reagovaly vlažně.

Nejvýmluvnější byla situace, kdy známý hlas nejprve oslovoval zvíře z vnitřku místnosti (ovšem tak členité, aby kočka neviděla, zda tam někdo opravdu stojí). O pár vteřin později se ovšem ta samá nahrávka ozvala z nečekaného místa venku. Zatímco na cizí osobu kočky příliš nereagovaly, u známého člověka ovšem dávaly zřetelně najevo velké překvapení. U některých prý takřka až komickým způsobem. V jejich mentální mapě totiž pravděpodobně došlo k „poruše“ – monitorovaný člověk jako by se náhlé teleportoval na zcela nečekanou pozici.

Šok z toho, že se spletly?

Právě to naznačuje, že kočky si udržují onu zmiňovanou socioprostorovou orientaci v okolí. Nezajímají je cizí lidé, ani běžný hluk. Jejich člověk je pro ně ale důležitá osoba. a tak se snaží mít přehled, kde se pohybuje, i když na něj zrovna nevidí. Ten podle všeho získávají kombinací různých smyslových vjemů: poslouchají naše kroky, zvuky dveří, vnímají otřesy při chůzi kolem.

Ne všechny aspekty kočičího „monitoringu“ jsou ale jasné, respektive z experimentu nevyplývá, jak vědomě a na jakých principech je mentální mapa přesně budovaná. Kupříkladu zajímavou otázkou je, zda byly kočky překvapené tím, že člověk se „teleportoval“ jinam či zda tím, že se navzdory svému mínění spletly a člověk nebyl na očekávaném místě. 

Zdánlivě zaměnitelná záležitost, autoři studie ale uvádí, že rozřešení této jemné nuance může napovědět výrazně více o způsobu, jak kočky své okolí chápou. Do budoucna proto plánují experiment, kde budou testovat reakce na různé formy z pohledu koček nemožného přenosu člověka.

Pointa tohoto matení testovaných koček je ale jasná. Potvrdilo se, co se dříve předpokládalo spíše intuitivně, tedy že nám kočky věnují více pozornosti, než by samy přiznaly. Tihle mazlíčci mají pověst netečných tvorů, kterým je často jedno, co jejich člověk dělá, pokud se zrovna nechystá je krmit. Polehávají, ostentativně si nás nevšímají a skoro jako by schválně dávaly najevo jistou lhostejnost, když odcházíme z pokoje. Ve skutečnosti ale pečlivě monitorují okolí a udržují si o nás podrobný přehled. Až jednou skutečně dojde ke kočičímu povstání proti lidem, nebudeme to mít lehké.