Navíc se v kočkách míchají jak instinkty lovce, tak pudy potenciální kořisti. Ve svém teritoriu si tak kočky rády hledají i místa bezpečná a skrytá. I zde nastupuje láska k papírovým krabicím jako k místu bezpečí.

Instinktivní pocit bezpečí jde v oblíbené krabici dokonce někdy tak daleko, že se v ní zvíře může chtít tak říkajíc schovávat před světem. Jsou popsané stavy chování, kdy se kočka vystavená stresu schovává v krabici vyloženě proto, že je to její oblíbené, bezpečné místo. Nehrozí jí fyzické nebezpečí, nikdo ji neloví. Ale krabice je její království a na chvíli všechny starosti a zdroje stresu zůstávají venku. 

Pocit krabice

To, že jde z velké části o instinktivní záležitost potvrzuje nová studie publikovaná v magazínu Applied Animal Behaviour Science. Krabice totiž vůbec nemusí být funkční, tedy poskytovat skutečné ohrazení. Toho si ostatně někteří chovatelé všimli už dříve. Kočce stačí k preferenci i jen ohraničený prostor, například daný vzorcem na koberci.

Studie zkoumala právě to, nakolik vůbec musí být „krabice“ pro zisk kočičích sympatií skutečná. V rámci projektu „občanské vědy“ (tedy takové, kdy výsledky zaznamenávali ve svých domácnostech sami dobrovolníci) proběhla série experimentů v běžných domácnostech. Původně jich bylo osloveno na 500, celou sérii testů dokončilo jen 30. I tak ale přinesly zajímavé výsledky. 

Ukázalo se, že minimálně 9 koček ze skupiny prokazatelně vyhledávalo ohraničené prostory. Nejzajímavější na tom ale bylo, že vůbec nešlo o funkčnost dané „krabice“. Kočky si volily nejen skutečné boxy, ale v úplně stejné míře i vzorce na zemi.

Ba dokonce byla použita i optická iluze tzv. Kanizsova čtverce. Tvar čtyřúhelníku je při ní vytvořen nikoliv přímou kresbou, ale domýšlí si ho mozek na základě jiných prvků kresby. Na zemi tak není dokonce ani přímá čára označující ohraničený prostor, ale spíš náznak takového prostoru. Kočky jej přesto vyhledávaly.

Tím se nejen dokazuje síla jejich abstraktního myšlení, ale také to, že láska ke krabicím je doopravdu hlavně instinktivní. V neexistujícím čtverci na koberci kočka sice skutečný klid a bezpečí nenajde. Mozek jí ale říká: „jsi v uzavřeném teritoriu, které kontroluješ. Všechno je v pořádku. Uklidni se“. 

Bonus skutečné krabice

Přeci jen ale mají papírové krabice jeden velký bonus: materiál. Kočky vnímají strukturu materiálů kolem sebe velmi jemně. Dokonce by někdo řekl až přecitlivěle. Můžou odmítat nové krmení jen proto, že sice chutná stejně, jako to staré, ale na dotek a na skus je jiné. Odmítání škrabadla jako alternativy k likvidování sedačky také nemusí být projev kočičí zlomyslnosti – zvířeti prostě struktura škrabacího trenažéru ani zdaleka nevyhovuje tak, jako látka čalounění.

Při této citlivosti pak kočkám velmi vyhovuje lepenka, ze které nejčastěji budou krabice, o kterých tu hovoříme. Lepenka je poměrně měkká na sednutí, hezky pruží pod packami, dají se do ní snadno zaseknout drápy a zuby. Navíc dobře izoluje, takže v krabicovém úkrytu je rychle příjemně teplo. Nezapomínejme, že kočky milují teplo, a i v tomhle jim krabice konvenují. 

Sečteno podtrženo: Papírové krabice mají obrovský potenciál k tomu, aby rozehrávaly hned několik pozitivních reakcí kočičích instinktů a vnímání okolí. Pokud vaše zvířátko ze všeho nejraději spí právě v takové krabici či ohraničeném prostoru, nebraňte mu. Možná někdy i ten nový, předražený pelíšek zapomenutý v rohu místnosti vyzkouší.

Namísto vzteku dejte kočce do krabice oblíbenou deku a krabici nechávejte v hlavní obytné místnosti. Kočka se možná chodí do boxu schovávat, ale pořád miluje společnost a nechce se cítit odstrčená. Jen má ráda pocit bezpečí a soukromí, jakkoliv je třeba částečně iluzivní.