Je potřeba si jasně vysvětlit, o jaké napodobování jde. Jedna věc je, když zvíře na člověka či jeho pohyb prostě reaguje naučeným způsobem. To je ostatně i součást různých výcviků. Pokud se ale budeme bavit o aktivní snaze přímo napodobit to, co člověk zvířeti právě předvedl, dostáváme se do úplně jiných rovin myšlení. Tvor totiž musí chápat, v čem předvedený pohyb spočívá - co je možná ještě důležitější -  musí vědomě rozumět svému tělu natolik, aby pro něj nepřirozený pohyb napodobil.

Tým vědců z katedry etologie budapešťské univerzity nedávno publikoval studii, která se podobné otázce experimentálně věnovala. Vědecky popsané je takové "vědomé napodobení" jen u málo druhů zvířat. Jde například o primáty, delfíny, kosatky, slony či straky. U psů, jakkoliv zvládají složitý výcvik, je toto chování pozorované spíše v omezené míře.

Zkoumali psi a přišli na kočku

A právě na psy se badatelský tým zprvu zaměřil. Během experimentů používali vědci výcvikovou techniku pojmenovanou "dělej to, co já". Spočívá v tom, že zvíře učíte nějakému pohybu, například převalení se. S tím, že pokynem k takovému pohybu je fráze "dělej to, co já". Cvičitel přitom zvířeti pohyb neustále předvádí na sobě. Jakmile jej má zvíře naučený, udělá cvičitel pohyb nový, neznámý – a použije při tom stejnou frázi.

Právě tvorové jako delfíni nebo primáti dobře chápou, že pokyn směřuje k napodobení člověka, i když se jedná o nějakou novinku. Psi se naopak dobře naučí první cvičený pohyb, hůře se jim ale vnímá, že mají flexibilně přejít na něco nového a neznámého.

Během zkoušení této metody na psech ale vedoucí výzkumu, Claudia Fugazzová, úplně náhodou od své kolegyně zaslechla, že její kočka Ebisu něco podobného zvládá. Badatelé se proto zkusili na tuto kočku zaměřit – a ke svému překvapení zjistili, že mohou studii postavit na ní. Ukázalo se, že Ebisu sice byla z cizích lidí nervózní, v přítomnosti své majitelky se ale dokázala metodě "dělej to, co já" velmi rychle učit.

Obrázky z experimentu - kočka Ebisu předvádí různé pohyby přesně odpozorované od své majitelky. | zdroj: Fugazza C. et al. - Animal Cognition (2020)

Následně v kontrolovaném, ověřovaném experimentu dokázala napodobit celkem 18 různých gest a pohybů, které nikdy předtím neviděla. Správně reagovala v 81 procentech případů, přičemž zvládala věci jako otočka, převalení se, natáhnutí se pro hračku, otevření šuplíku, lehnutí si s neobvyklou pozicí nohou a podobně.

Ano, je pravda, že kočku bylo potřeba motivovat odměnami. Věděla, že když člověka napodobí, dostane oblíbený pamlsek. V tomto případě ale nejde tolik o důvod napodobení, jako o způsob samotný.

Kočky chápou své tělo

Ebisu zkrátka výborně ukázala, že chápe vztah kočičího a lidského těla a že dokáže lidské pohyby odvodit pro svou kočičí anatomii. Její schopnosti vědce překvapily, jelikož čekali větší pochopení pro podobný typ výzkumu právě od psů. Ti, pravda, nakonec také z experimentů nevyšli úplně špatně (i když schopností primátů nedosahovali), kočka ale zazářila víc.

Závěr studie je otevřený dalšímu výzkumu – badatelé obecně zkonstatovali, že kočky zřejmě mají hlubší kognitivní schopnosti ve vztahu k vlastnímu tělu a chápání gest, než se doposud soudilo. Sami ovšem upozorňují, že experiment je potřeba opakovat na větším vzorku koček, aby z něj šlo vyvozovat konkrétnější závěry. Prozatím tedy nezbývá než zkonstatovat: výborně, Ebisu! Kočky zase jednou vytřely zrak lidem i psům.