Je pravda, že pokud bychom měli nějakou historickou zemi označit přízviskem "země koček", asi by se nám starověký Egypt vybavil na prvním místě.

Kočky byly součástí egyptské náboženské praxe snad 30 staletí. Projevy tohoto kultu se v průběhu dějin proměňovaly, základní pozice kočky jako vysoce ceněného tvora ale zůstávala. Uctívány byly jak kočky samotné, tak kočičí aspekty některých božstev. Základ této úcty lze snad hledat v tom, že Egypt byl jednou z nejstarších zemědělských oblastí na světě. Kočka lovící hlodavce musela být v prostředí raných zemědělců mimořádně ceněná.

Už v průběhu první dynastie Staré říše (2890 až 2770 př. n. l.) se objevuje bohyně Mafdet s kočičí hlavou, ochránkyně faraonovy hrobky. Záhy se formuje kult nejslavnější kočičí bohyně Bastet – ta byla zprvu spojována spíše se lvy, postupem času ale i ona získala hlavu kočičí.

Mumifikované miciny

Přítomnost koček ve staroegyptských domácnostech se projevuje rozšířením kultu kočky jako takové. Už nejde jen o uctívání božstev s kočičími hlavami, ale o náboženskou úctu přímo ke kočkám. Tak se někdy po roce 1300 př. n. l. postupně rozšiřuje praxe mumifikace koček, která naznačuje, že se kočkám nabízela cesta do posmrtného života stejně jako lidem.

Zvířecích mumií najdeme ve starém Egyptě celou řadu, kočky ale tvoří bezkonkurenčně nejpočetnější skupinu. Existují celá pohřebiště zasvěcená jen kočkám.

Zároveň v pozdějších dobách získává na důležitosti kult zmiňované bohyně Bastet. V pozdním období, během vlády 22. dynastie dojde věc tak daleko, že chrám Bastet ve městě Bubastis se stává jedním z ústředních center kultu v celé zemi.

Zabití kočky jako zločin

Faraoni dokonce z "města koček" Bubastis vládli Egyptu a chrám Bastet bohatě podporovali. Tehdy dosahuje vrcholu uctívání koček jako ochránců domácností a hospodářství. Bastet je vyobrazována již jen s hlavou kočičí, hlavu lví – spolu s agendou ochrany faraona – dostává bohyně Sachmet. Z tohoto vrcholného období, kdy byly kočky uctívány i v soukromých domácnostech, máme kromě tisíců mumií také nálezy mnoha a mnoha nádherných uměleckých předmětů s kočičími motivy.

Ještě i v pozdním období, kdy byl Egypt politicky jen stínem své někdejší slávy, zachovávala si zdejší konzervativní společnost své tradice. Diodorus Sicilský si v 1. stol. př. n. l. zapsal, že zabití kočky je v Egyptě stále ještě vážný zločin a že byl svědkem toho, jak dav zlynčoval za tento čin nějakého Římana.

Christianizace Římské říše přinesla úpadek kočičího kultu jako jednoho z projevů pohanství. Nebudeme ale jistě daleko od pravdy, když budeme předpokládat, že mezi prostým lidem hluboká, až nábožná, úcta ke kočkám přetrvávala.

Zajímavostí je, že v islámském prostředí se kočky také těšily jisté úctě a ještě v 16. století si křesťanští autoři povšimli, kterak si egyptští mamlúčtí válečníci koček vysoce považují. V Egyptě zkrátka staletí a vládcové přicházely a odcházely, ale skutečnými královnami země zůstávaly po celou dobu kočky.