Ve zvířecí říši bychom mohli najít tisíce příkladů úspěšné symbiózy dvou druhů, o těch tu ale chceme hovořit jen částečně. O něco zajímavější jsou příklady kuriózních vztahů mezi zvířaty, které někdy až pozoruhodně připomínají vztah člověka a jeho mazlíčka.

Klasickým příkladem je legendární gorila Koko, která byla dlouhodobě zkoumána vědci a která mimořádně posunula naše chápání zvířecí inteligence. Ta se u Koko, kromě schopnosti používat znakovou řeč či malovat, projevovala také v tom, že si inteligentní gorila držela svého mazlíčka – kočku.

Dala jí jméno Kulatá (znakovala "kulatost", když o kočičce hovořila s ošetřovateli) a hrála si s ní něžně a citlivě, stejně jako lidský milovník koček. Existuje srdceryvné video, jež vzniklo, když se Koko dozvěděla, že Kulatá zemřela.

Jiným zvláštním příkladem je dobře popsaný případ kozla Jacka a koně Charlieho. Kůň byl slepý, jeho kozlí společník z farmy se ale o něj začal starat způsobem ne nepodobným slepeckému psu. Všude jej doprovázel, upozorňoval ho na nebezpečí a vodil ho ve zrádném terénu. Podle svědků měl, stejně jako zmiňovaní psi, upřímnou radost, že může pomáhat.

Krevety i sklípkani

Jeden druh větších krevet je zase proslulý tím, že užívá mořské slimáky stejně jako člověk koně. Vozí se na nich a dopravují se na větší vzdálenosti, byť je třeba aktivně neřídí. Pozoruhodné je, že tato kreveta se o "svého" šneka stará jako o cenného oře. Chrání ho, nosí mu potravu, udržuje jej čistého.

Posledním kuriózním příkladem jsou sklípkani držící vydržující si malé žabky podobně, jako když lidé chovají psy. Jde o žabky z čeledi parosničkovitých, jedny z nejmenších na světě. Vznikají tak kuriózní fotografie, kdy se nad takovou parosničkou tyčí její pavoučí páníček podobně, jako když se vyfotíte s mopslíkem.

Důvodů, proč se z takové žabky stává mazlíček a nikoli kořist je několik: zcela prozaicky na prvním místě platí to, že nechutnají moc dobře, naopak jsou často plné obranných toxinů.

Podivuhodné spojení | zdroj: Profimedia

Zároveň k sobě oba druhy dokázaly najít symbiotickou cestu, která je v lecčem podobná vztahu člověka a psa. Žabka může hodovat na zbytcích z pavoučích kořistí a je jím chráněna před většími nepřáteli. Na oplátku se zaměřuje na likvidaci drobného hmyzu, který ničí pavoučí vajíčka kladením larev. Parosnička se zkrátka chová, jako když pes hlídá děti svého pána.

Našli bychom ještě mnoho dalších příkladů, známí jsou třeba mravenci pasoucí mšice, ale to už se dostáváme na pole "zvířecího farmaření". Každopádně platí, že člověk není jediným zvířetem, který má potřebu se starat o zástupce jiného druhu.