Proč vlastně kočky lezou tak rády na stromy? Tahle šelmička je z biologického hlediska vlastně velmi zajímavá. Pro malé tvory je to smrtící predátor, na úrovni hlodavců a ptáků doslova masový zabiják. Zároveň je ale zranitelná vůči tvorům větším. Tyto vlastnosti se projevují i v chování dnešních kočičích mazlíčků, u kterých sledujeme chování z obou stran spektra predátor-kořist.

Jako zkušení lovci se tak mohou dostat na strom při pronásledování kořisti a svou oběť zaskočit rychlostí, s jakou to dovedou. Jako potenciální kořist zase na vyvýšených, špatně přístupných místech hledají bezpečí, pokud se cítí ohrožené. Vedle těchto motivací pak navíc existuje typický kočičí důvod, proč lézt na strom: protože může a je to zábava. 

Dobrá, ale proč se tedy některé kočky na stromě zaseknou a nemohou dolů? Dostat se nahoru je totiž nepoměrně jednodušší. Kočičí drápky jsou k pohybu vzhůru perfektně připravené, tělo šplhající nahoru je jako jedna velká pružina energie a síly. Jenomže opačným směrem věci fungují jinak a s lehkostí překonaná gravitace se náhle stává nepřítelem. Kočky tak při snaze slézt mohou mít problém s koordinací předních a zadních nohou. Tělo je táhne dolů, opírat se o drápky není tak snadné, jako se na ně zavěsit.  

Psychický blok

Abychom ale zase kočičí atletické schopnosti nepodceňovali. Většina z nich má anatomický potenciál se dolů dostat, naráží ale na psychický blok. Soustředí se na složitost sestupu, bojí se být hlavou dolů či se jsou prostě jen vyděšené ze situace a nedaří se jim uklidnit. To je obzvlášť umocněno, pokud se kočka na strom dostala při úprku před nebezpečím, případně pokud jde o kočky bytové, které děsí nezvyklé prostředí. 

Skoro až stereotypní filmovou scénou je, kterak bezradnou kočičku sundávají ze stromu hasiči. Ve skutečnosti ale většinou není potřeba pomoc volat. Jak jsme řekli, v drtivé většině případů není problém dostat se dolů fyzický, ale psychický. Majitel proto může zkusit několik možností, jak svého mazlíčka přesvědčit, aby se na riskantní cestu zpátky na rovnou zem vydal.  

Někdy pomůže kočku přesvědčit pozitivní motivace. Nezapomeňme, že ji na strom mohla dostat nějaká špatná zkušenost či vyděšení a dolů se jí prostě nechce, i když by mohla. V takovém případě může pomoct zvíře nalákat jeho oblíbený pamlsek. Samozřejmě, kočka potřebuje svůj čas a lepší případ je ten, kdy je zaseklá na stromě ve vlastní zahradě. Pak můžeme jídlo nechat na místě nějakou dobu. Někdy pomůže potravu trochu ohřát, jelikož se tak lépe nese její aroma a stává se tak lákavější. Je velká šance, že při pohledu na oblíbenou pochoutku kočka velmi rychle objeví atletické schopnosti nutné k cestě dolů. 

Vydejte se za ní

Ačkoliv nechceme nabádat k potenciálně nebezpečným akcím, přesto je potřeba říci, že velmi často pomůže, pokud se dá vylézt za kočkou. Některé stromy jsou ve skutečnosti poměrně bezpečné na lezení a stačí jen trocha fyzické obratnosti na chovatelově straně. Případně je ideální, pokud máme k dispozici dostatečně dlouhý žebřík. Důležité je, že se za kočkou vydává člověk, kterého zná a kterému důvěřuje. Také někdy stačí k větvi přistavit nějakou rampu v podobě prkna či něčeho podobného. 

Pokud ovšem vidíme, že zvíře je skutečně nervózní, nemůže se uklidnit, a přitom se nachází v opravdu nebezpečné výšce, pak je asi na místě pomoc zavolat. Záleží vždy na situaci. Trochu krutě řečeno, pokud je kočka pár metrů nad zemí na zahradní jabloni, pak ji nakonec donutí slézt či seskočit hlad a žízeň. Pokud nám ovšem utekla na špičku největšího topolu v parku, je to jiná situace. Hasičské sbory mají se záchranou zvířat řadu zkušeností a pokud je mazlíček skutečně v ohrožení, nejde mluvit o zneužívání pomoci.