Je asi zjevné, že samotná velikost mozku není ve zvířecí říši všechno. Důkazem ostatně není jen člověk, ale třeba i rozumové schopnosti psů, koček či primátů. Už starší studie ukázaly, že ptáci mají mozek sice malý, ale s mimořádně velkou koncentrací neuronů v přední části. Některé druhy dokonce s větší, než mají primáti. Zdálo by se tedy vcelku jasné, že rozumové schopnosti jsou svázány hlavně s počtem nervových buněk, nikoliv s objemem mozku. Tato hypotéza ale není tak jednoznačná.

Jiná starší studie porovnávající schopnosti mozku opů, krkavcovitých ptáků a holubů totiž ukázala, že ani sám počet neuronů není jednoduchým ukazatelem. Existuje asi nějaké spojení mezi koncentrací nervových buněk a schopností se učit a adaptovat, ale bohužel nejde jednoznačně říci, že „hutnější“ mozek se rovná vyššímu inteligenčnímu potenciálu tvora. Navíc jsme si celou dobu neodpověděli na důležitou otázku: bavíme se o koncentraci neuronů v absolutních nebo relativních číslech? Jinými slovy, jsou větší ptáci chytřejší, protože mají větší mozek? Nebo je důležitější poměr velikosti mozku k tělu?

Podobně se s využitím starších prací tázal i vědecký tým vedoucí nově publikovanou studii. Dospěl přitom k závěru, že odpovědí bude nejspíše jistý druh kompromisu mezi různými dříve zvažovanými vysvětleními ptačí inteligence.

Kolik mají v mozku neuronů?

Badatelé nejprve sestavili odhad počtu neuronů v předním mozku 111 ptačích druhů. Tyto druhy pak hodnotili podle dříve popsaných schopností být inovativní při shánění potravy. Ukázalo se při tom, že ptáci považovaní za kreativní – a tedy inteligentní – mají neuronů v přední části mozku více. Mozek je ale zákeřný orgán a vzpírá se jednoduchým škatulkám. Vyšší koncentraci neuronů v předním mozku totiž u nadaných ptáků doprovází menší počet nervových buněk v jiných částech orgánu. Autoři pak ve své studii uvádí, že pokud je mozek takto disproporčně modelován, pak má u daného druhu také větší objem jak v absolutních číslech (v rámci ostatních ptáků), tak v poměru k tělu.

Zní to trochu zamotaně, závěr práce ale jednoduše říká, že tajemstvím nejvýkonnějších ptačích mozků není pouhá koncentrace neuronů v přední části orgánu. Podle vědců závisí inteligence ptáků hlavně na disproporčním rozmístění nervových buněk v mozku. Autoři nové studie se při tom opírají o starší, trochu opomíjené, hypotézy, že míra inteligence závisí současně jak na počtu neuronů, tak na struktuře samotného mozku a nervové síti v něm. V podstatě to také potvrzuje známou tezi, že zvířata, která mají větší mozek jen díky větší velikosti svého těla, nutně nemusí být inteligentnější než drobnější tvorové.

Délka vývoje mláděte

Zároveň ale sami badatelé uznávají, že samotné měření inteligence je u ptáků poměrně složitá a nejednoznačná záležitost. Nějaké srovnání ptačích druhů je ale přeci jen možné, a tak se dají hledat i některé odpovědi na otázky rozvoje mozku v průběhu vývoje jedince. Při komparaci se totiž ukázalo, že ty druhy, které si mohou dovolit luxus delšího vývoje mláděte, patří mezi nejvýkonnější co do počtu neuronů v mozku. Zdá se, že ptačí mozek prochází ještě po vylíhnutí poměrně bouřlivým růstem a změnami. Jedním z klíčových prvků evoluce inteligence opeřenců tak může být čas, který je dopřán mláděti mezi vylíhnutím a opuštěním hnízda.

Tím se dostáváme k inteligenci našich nejnadanějších mazlíčků – krkavcovitých ptáků a velkých papoušků. Jedná se vesměs o druhy, jejichž mláďata tráví v hnízdech nejdelší čas. To jim umožňuje růst mozku a kumulaci neuronů v jeho přední části. Trochu to připomíná vývoj člověka, kdy naše mláďata oproti jiným savcům dlouho zůstávají bezbranná a závislá na péči rodičů, pomalejší vývoj těla je ale více než vyvážen dramatickým rozvojem mozku.

Na závěr své práce se pak autoři odkazují na některé novější neurologické studie, které se znovu zamýšlí nad tím, že co dělá lidský mozek tak výkonným je jeho struktura a propojení neuronů – nikoliv jeho objem. Je totiž možné, že ptačí géniové, kteří nás nepřestávají svou inteligencí překvapovat, mají mozek strukturou nám podobnější víc, než řada savců.

Podobné studie mají bohužel spoustu neprobádaných uliček a možností omylu. Rozhodně jde ale říci něco, co potvrdí každý nadšený chovatel opeřených mazlíčků: nadávat někomu do ptačích mozečků je vůči ptákům opravdu nefér.