Původní domovinou kakapa sovího je celé novozélandské území, dnes ale přežívá jen na třech malých ostrovech. Je to proto, že kakapo je jedním z nejkřiklavějších příkladů druhů vyvíjejících se v izolaci bez predátorů. Evoluce na ostrovech stvořila tvora, který sice byl v nenarušené přírodě velmi úspěšný, je ale funkčně závislý na izolaci ekosystému, který ho formoval.

Jeho jediným přirozeným predátorem byli dravci, kterým ale svým pozemním, nočním způsobem života dokázal dobře vzdorovat. Jakmile ovšem byla izolace ostrovů narušena, nastal kolaps. Tak už v prehistorických časech začal mít na populaci kakapů negativní vliv příchod Maorů, se kterými přišly i krysy a psy. Skutečnou katastrofou ale byla evropská kolonizace, při které zavlečené druhy totálně zdecimovaly počty kakapů.

Teprve až v 70. letech začaly pokusy o záchranu druhu. Podařilo se vypátrat posledních asi 100 jedinců, kteří byli rozptýleni na výše zmíněné tři ostrovy. Na nich se přísně dbá na to, aby zůstaly prosté savčích predátorů, jak bylo typické pro nenarušenou přírodní rovnováhu Nového Zélandu. Populace papoušků se pozorně sleduje a v srpnu 2019 dosáhla přesně 200 dospělých jedinců. Objevila se sice komplikace s infekcí smrtící plísně, rychlým zásahem se ji ale snad podařilo zastavit.

Asi nejslavnějším papouškem kakapo je Sirocco – narodil se v roce 1997 a pro komplikace s plícemi byl záchranáři odchován uměle. Sirocco si tak vtiskl lidi jako svůj druh, což se projevilo tehdy, když se před kamerami pokoušel spářit s hlavou fotografa BBC. Vzniklé video si pak žilo svým životem  Sirocco se stal nesmírně populárním.

Novozélandští ochranáři se proto rozhodli využít jej jako tvář kampaně za záchranu druhu. Sirocco má dnes své stránky na sociálních sítích a byl jmenován oficiálním ambasadorem ochrany přírody na Novém Zélandu. Sirocco vždy několik měsíců v roce působí v rámci programových akcí, jinak žije v divočině. V roce 2016 se sice ztratil, o dva roky později se jej ale podařilo znovu nalézt.

Sirocco, nejslavnější kakapo | zdroj: New Zealand Department of Conservation

Kakapové jsou vůbec nejtěžší a nejmohutnější z papoušků, váha dospělců se pohybuje od 1 do 3,5 kg. Měří do 64 cm, přičemž samice jsou přibližně o třetinu menší a lehčí. Mají žlutozelené peří a jaksi „soví“ tvar tváře. Jak jsme řekli, kakapové jsou příkladem cest evoluce, které obstojí v izolaci, ale jsou křehké při narušení. Jelikož ostrovy nebyly přirozeně dostupné čtyřnohým predátorům, přišli postupně zdejší papoušci o energeticky náročnou schopnost létat a začali se specializovat na pozemní chůzi. Křídla jim pomáhají při seskakování ze stromů a výrazně jim zesílili pařáty kvůli potřebě šplhat. Silné nohy ostatně dotváří soví dojem.

Slovo kakapo v maorštině značí „noční papoušek“ a skutečně, na výpravy za potravou se obvykle pták vydává ze svých úkrytů v noci. Zvláštní běhavou chůzí je při tom schopen urazit překvapivě velkou vzdálenost, své zavalitosti navzdory. Ačkoliv je zván „soví“, jde o výlučného býložravce, konzumujícího jak rostliny, tak ovoce. Jeho výrazný zobák je adaptovaný k efektivnímu drcení potravy, především oblíbených plodů stromu rimu, které si velmi zkušeně loupe.

Soukromý chov papoušků kakapo dnes není možný. Jejich vývoz ze země je momentálně přísně zakázaný a všichni jedinci se pečlivě sledují. V ČR dokonce není jediná zoo, která by se jim odborně věnovala. Metody chovu v zajetí jsou ale známé, protože pro záchranu druhu se pomáhá i umělým oplodňováním vajíček.

Část mláďat je tak chována v zajetí, protože při úspěšných rocích jich je zkrátka pro dostupné dospělé rodiče příliš. Novozélandská vláda by chtěla do roku 2050 zbavit i hlavní ostrovy státu nepůvodních predátorů. Je tak klidně možné, že kakapové navzdory totálnímu kolapsu druhu svou renesanci ještě zažijí. Množí se totiž překvapivě dobře a v nenarušené divočině jsou druhem úspěšným a samostatným.

Kdoví, třeba se jednou i tito papoušci rozšíří do voliér soukromých chovatelů. Krásní a neobvyklí jsou na to dost. Nejdřív je ale potřeba nepolevit v úsilí bránící jejich zániku. Kakapy si můžeme pamatovat jako připomínku toho, že papoušci nejsou jen běžně rozšířené andulky a korely nebo v přírodě ohrožené, chovateli ale zabezpečené barevné ozdoby pralesů. Ne, patří mezi ně i poměrně nenápadný, zavalitý nelétavec, který je ovšem mezi svými papouščími kolegy skutečným unikátem.