U lidí se levorukost podle velmi hrubých odhadů objevuje asi u deseti procent populace. V rámci toho lze ještě rozlišovat, jak moc je tzv. sinistralita vyhraněná, vzácná je pak vyrovnaná schopnost používat obě ruce. Psi oproti nám projevy leváctví nemají tak výrazné, protože zkrátka na rozdíl od lidských rukou nemá packa takové široké a variabilní použití.

Stávající výzkumy naznačují, že preference pravé či levé u psů existuje, praváctví ale pravděpodobně není tak dominantní. Někdy se dokonce uvádí, že „pravopackovost“ a „levopackovost“ může být mezi pejsky téměř v rovnováze. Je ovšem pravda, že poznávání tohoto fenoménu u psů je spíše na začátku a nejspíš bude potřebovat mnohem více dat. 

Pro určení dominantní poloviny těla se používají jednoduché testy. Při jednom z nich musí pes získat pamlsek z duté hračky. Tu je potřeba packou přidržet tak, aby se nekutálela pryč a zvíře mohlo obsah v klidu vyjíst. Právě zapojení končetiny napovídá o preferenci zkoumaného. Test je obvykle potřeba padesátkrát zopakovat, aby měl výsledek nějakou statistickou hodnotu. Výsledky skutečně naznačují, že někteří psi výrazně preferují levou či pravou končetinu, významné procento testovaných pak používá obě packy rovnocenně a současně. Nestává se ale běžně, aby pes s pravostrannou preferencí přecházel na levou a podobně. 

Jedna, druhá, nebo obě najednou

Jelikož psí hlad a touha po rychlém získání pamlsku může ovlivňovat výsledek, používá se někdy raději tzv. testu prvního kroku. U něj se sleduje, zda zvíře preferuje packu, kterou vykročí z vyvýšeného místa jako první. Platí, co bylo řečeno výše: Pokud se podařilo u psa popsat pravostrannost, pak obvykle (jistě existují i výjimky) nepřechází k používání levé a obráceně. Ti, co jsou „oboustranní“ pak fungují trochu jinak než u lidí. Obojetný člověk dokáže používat levou či pravou ruku rovnocenně a volí dle vlastní vůle či instinktu. Oboustranný pes preferuje používání obou pacek současně, pokud to situace dovoluje. 

Podobným opakovaným testem můžete zkusit zjistit, zda i váš psí mazlíček náhodou není vyhraněný pravák či levák, případně zda je to tvor oboustranný. Dle stávajícího stavu poznání jde v podstatě jen o neškodnou zajímavost, která nemá vliv na chov. Pes se na rozdíl od nás nepotřebuje učit psát nebo stříhat nůžkami, proto v jeho životě stranová preference nehraje velkou roli.

Je ovšem pravda, že výzkumy lidí naznačují, že levorukost souvisí se strukturou mozku a způsobem zpracovávání informací. Dle názorů některých badatelů by se mohlo v budoucnu ukázat, že stranová vyhraněnost má u psů vliv například na způsob učení při výcviku či dokonce zvládání emocí. K jasné odpovědi ale chybí informace a celé téma psí „levopackovosti“ je tak v podstatě pořád na začátku.