V terapeutickém centru v Sao Paulu skutečně zkoušejí experimentovat s tímto poněkud neortodoxním přístupem, neboť pod zvířecími terapiemi si obvykle představíme společnost psa či kočky. Jak ale říká sám Gomes: „Je studený. Žere myši. Jmenuje se Gold.“ Drží při tom hada a jemně ho hladí, ke spokojenosti své terapeutky Andrey Ribeiro.

Ta udává, že přesně o takové výsledky ji jde. Specializuje se totiž na péči o lidi s různými postiženími, autistickými či úzkostnými poruchami, obzvláště pak na ty případy, které zasahují schopnosti komunikace. Zkušenost říká, že klíčové je najít klid a uvolnění, k čemuž právě „terapeutičtí plazi“ mohou nečekaně dobře přispět.

Konkrétně David de Oliveira Gomes pracuje na svých problémech s artikulací větných sdělení. Zvláštní klidné chování hadů, které někteří označují za hypnotické, má podle terapeutky právě v tomto směru blahodárný vliv. Sama Andrea Ribeiro se plazím terapiím věnuje už více než deset let, její centrum zaměstnává ochočené ještěry, želvy i místní druh menšího kajmana.

Studie prokázaly, že lidé v kontaktu se zvířaty vyplavují různé hormony fungující jako neurotransmitery, například serotonin nebo beta-endorfin. Pod jejich vlivem se cítíme dobře a radostně. O terapeutickém vlivu chvil strávených mazlením s kočkou či psem ostatně žádný chovatel nepochybuje.

Vhodné pro autisty

Je ovšem potřeba říci, že brazilská metoda použití plazů není vědecky nijak ověřená. Dr. Ribeiro si ale za svými postupy stojí, považuje je totiž za vhodnější právě pro řečené autisty a osoby s podobnými postiženími. Ve své terapeutické praxi v minulosti pracovala i standardně se psy, jejich snaha hrát si, interagovat a obecně projevovaná aktivita ale klienty s poruchou autistického spektra vyrušovala od soustředění. Tímto úhlem pohledu se proto poklidní, němí plazi zdají býti vhodnějším terapeutem pro osoby, které potřebují zkoncentrovat své myšlenky a vyjadřovací schopnosti.

Výhoda autistů totiž podle terapeutky spočívá i v tom, že ke zvířatům přistupují bez předsudků daných společenskými konvencemi. Uklidnit se v přítomnosti hadů by tak nejednomu člověku dalo problém – ne tak ale většině klientů řečeného terapeutického centra. Příkladů je totiž více, například se zmiňovaným kajmanem pracuje už několik let desetiletý chlapec Gabriel Pinheiro, který má problémy zformulovat souvislou větu. V přítomnosti zdánlivě nebezpečného plaza se mu ale daří o mnoho lépe, ostatně na snaze zvíře popsat si formulaci slov zkouší nejčastěji.

Jak jsme řekli, přístup hadí terapeutky je neortodoxní, takže se v její praxi můžeme setkat i s popisem léčivé masáže pomocí plaza. Pro magazín phys.org popisuje, kterak léčila mladého muže s neurologickými obtížemi po autonehodě. Pokud dostával k „pomazlení“ velkého hada, tak jeho těžký, studenokrevně chladivý pohyb kolem krku a hlavy v podstatě masíroval důležité nervové body.

Závěrem dodejme, že ačkoliv se v případě brazilské terapeutky jedná o postup nezvyklý a zavánějící trochu „show“, ona sama se snaží pozdvihovat svou práci na vědeckou úroveň. Jedná se o vzdělanou, certifikovanou odbornici, která své výsledky pečlivě zaznamenává a publikuje. Spolupracuje úzce se státními úřady kvůli ochraně plazích druhů, mezi její spolupracovníky patří i univerzitní bioložka pečující o zdraví a dobré podmínky zvířat. Za deset let plazí praxe ostatně centrum nezažilo jedinou nehodu nebo případ útoku zvířete.

Je otázka, jestli hadí terapie zůstane pouze brazilskou kuriozitou, či zda se v nějaké podobě jednou nerozšíří. Zdá se ale, že poklidnou, léčivou přítomnost zvířete není potřeba hledat jen u nejběžnějších domácích mazlíčků.