Odpovědět se dá jednoduše: slyší, ale velmi špatně. Zajímavější ovšem bude si odpovědět trochu obšírněji. Hadi nemají uši, přesto na hlavě za očima malé otvory vnějšího zvukovodu mají. Ty jsou málokdy patrné, občas se je ale u některých jedinců daří vidět.

Dříve se ovšem skutečně mělo za to, že hadi jsou zcela hluší. To proto, že tato část není ukončena ušním bubínkem, ale je jakoby slepá. Přitom se ale v lebce nachází i systém vnitřního ucha, byť není vyplněný tekutinou, jak bývá obvyklejší u jiných zvířat, nýbrž vzduchem. Součástí zvukového ústrojí je pak vibrující kůstka v čelisti, která přenáší do vnitřního ucha chvění země.

Už tady je potřeba zpozornět – hadí vnímání vibrací země, které jim od počátku vědeckého zkoumání přisuzujeme, je tedy vlastně forma sluchu. Vědci si dlouho nebyli jistí, jestli tímto způsobem had nemůže vnímat i alespoň některé frekvence vibrace vzduchu. Výzkumy postupně ukázaly, že ano. Vibrace vzduchu mohou přes kůži rozhýbat kůstku v čelisti stejně jako otřesy země. Pokud tedy uznáme, že vzruchy vnitřního ucha vyvolané vibracemi jsou skutečně sluchem, pak lze říci, že had vlastně poslouchá celým tělem.

Abychom ale mýtus o hadí hluchotě nerozbili až příliš, pak je potřeba říci: ano, tato hadí forma sluchu je velmi nedokonalá a slabá ve srovnání s klasickým sluchem například savců či ptáků. Má ovšem své značné výhody při detekování pohybující se kořisti v blízkosti plaza.

Hadi slyší své chovatele

Současné výzkumy ukazují, že rozsah slyšených tónů (respektive vnímaných vibrací vzduchu) odpovídá u hadů frekvenci od 50 do 1000 Hz. Jednotlivé studie se ne úplně shodnou, ostatně není dodnes jasné, jak velké rozdíly jsou mezi jednotlivými druhy. Proto se někdy uvádí, že nejcitlivější jsou hadi na frekvenci 200 – 300 Hz, jiné práce předpokládají spíše 80 – 160 Hz. Člověk pro představu vnímá mnohem širší rozsah - 20 až 20000 Hz. Na spodní hranici slyšitelnosti máme hluboké, vibrační tóny odpovídající například kočičímu předení.

Jestliže 20 Hz jsou hluboké, takřka neslyšné tóny, pak 4100 Hz je frekvence nejvyššího tónu běžného piana. S touto informací si tedy dovedeme představit, že uváděné frekvence hadí citlivosti odpovídají spíše hlubokým, zřetelně vibrujícím zvukům.

Nyní se ale dostáváme k tomu nejzajímavějšímu: Průměrný lidský hlas má – samozřejmě s velkými odchylkami podle věku a pohlaví – frekvenci asi 250 Hz. Pokud by tedy platila studie, která dospěla k závěru, že nejcitlivější jsou hadi na frekvence 200 – 300 Hz, pak by to znamenalo jediné: Chovatelé, kteří mají pocit, že hadi reagují na jejich hlas, mají pravdu!

Samozřejmě, je k tomu potřeba dodat, že jedna věc je citlivost na frekvence, druhá vnímání decibelů a jemných nuancí zvuku. Podle struktury hadího ucha a přenášení vibrací ze vzduchu do vnitřního ucha je jasné, že had sice vycítí, že něco rozechvívá vzduch, ale to je asi tak všechno. Najdou se i chovatelé přesvědčení o tom, že jejich mazlíček pozná své jméno – tam jde ale asi spíše o to, že jsou podvědomě zvyklí na hada jeho jménem pořád mluvit.

Nicméně budiž hadům přáno: Neslyší sice moc dobře, hluší ale nejsou. Schválně tomu svému, patříte-li mezi milovníky těchto krásných tvorů, zkuste někdy zazpívat.