Základem výzkumu bylo dotazníkové šetření, kterého se účastnilo 744 chovatelů hadů z celého světa. Většina z nich (68,8 %) pocházela z Velké Británie, autoři práce proto své závěry vztahují k britské chovatelské komunitě. Do určité míry jsou ale jejich upozornění univerzálně platná a určitě stojí za zamyšlení i v našich podmínkách. Základní problém je totiž v tom, že zatímco dříve vlastnila exotické mazlíčky hlavně poměrně úzká skupina nadšenců, dnes si může některé druhy hadů velmi snadno pořídit v podstatě kdokoliv. Do chovu těchto tvorů se tak někdy vrhají i lidé nejen s nedostatečnými znalostmi, ale někdy dokonce i bez skutečného zájmu o co nejlepší životní podmínky zvířete.

Dotazník se snažil popsat kvalitu života hadích mazlíčků sledováním toho, jaká mají terária a jak je postaráno o jejich potřeby. Také se ptal na zdraví zvířat a projevy klidného či stresového chování. Sledovány byly tři rody asi nejběžněji chovaných hadů: krajty, hroznýšovití a užovkovití.

Špatné podmínky k životu

Zjištěné statistiky nejsou moc povzbudivé. Ukázalo se například, že 54,7 procenta hadů bylo chováno v teráriích, která byla kratší než délka jejich těla. Hadi se tedy nemohli protáhnout v celé délce. To sice řadě druhů zase tolik nevadí, samozřejmě ale platí, že čím víc prostoru had má, tím komfortněji se mu žije. Zároveň ale výzkum zjistil, že 10,2 procenta hadů žilo v prostoru, který neodpovídal ani doporučením britských veterinářů. To říká, že šířka či délka terária by měla mít aspoň 2/3 délky hada, jinak zvíře trpí nedostatkem místa.

Při chovu hadů je velmi důležitá správná teplota uvnitř terária. Teplotu sice sledovalo 93 procent chovatelů, ale až 24 procent z nich se přiznalo, že ji kontrolují nepravidelně a někdy i méně než alespoň jednou za den. Podle dotazníků dokonce 47,2 procenta chovaných hadů žilo v nedostatečně vyhřátém teráriu. K tomu navíc 48,1 procenta dotazovaných chovatelů vůbec nesledovalo vlhkost vzduchu.

Hadi nejsou úplně křehká stvoření a leccos vydrží. Zároveň ale platí, že čím ideálnější prostředí zvíře má, tím je spokojenější a zdravější. Hadi dlouhodobě žijící v nevyhovujících teplotách a vlhkostech vzduchu jsou náchylní k chorobám i stresu a jejich kvalita života není tak dobrá, jak by jen s trochou chovatelské snahy mohla být.

Zažívají stres

Pokud jde o statistické zmapování zdraví zkoumané skupiny, pak mezi nejčastější choroby patřilo přílišné loupání kůže (28,2 %), parazité (11,2 %), praskliny kůže kolem nosních a ústních otvorů (7,4 %) a dýchací obtíže (5,6 %). Není asi překvapivé, že hadi žijící v teráriích menších, než délka jejich těla měli znatelně více obtíží, než ti s prostorným obydlím.

Objevovaly se ale i negativní projevy chování. Nejčastěji šlo o dorážení proti sklu či snahu jej přelézt, podhrabat a podobně. To je považováno za jeden z projevů stresu, přitom se ale toto „interagování s průhlednou překážkou“, jak to nazývají angličtí odborníci, objevovalo u 52,8 procenta hadů. Dále se objevovalo prudké uhýbání i při jemném doteku (52,4 %), schovávání hlavy do podestýlky (51,1 %), neobvykle velká míra aktivity (51 %) či snahy o útěk (45,9 %). Pochopitelně, hodnotit chování dotazníkem je vždy ožehavé, autoři proto vysvětlují, proč to které chování považují za problematické a odkazují na studie, které jej považují za projevy stresu.

Vyhodnocením dotazníků se zabývali veterináři působící při bristolské univerzitě. Ti zdůrazňují, že ačkoliv jejich práce nemá závratný počet respondentů, přesto podtrhuje zásadní problémy. Ano, pokud by se někdy podařilo podobný dotazník zopakovat s mnohem větším množstvím respondentů, nejspíš by se některá čísla měnila. Zcela zásadní statistický obrat asi čekat nelze.

Další výzkum

Pro autory práce byly zajímavé i vztahy jednotlivých statistik. Už jsme uvedli, že hadi žijící v nedostatečném prostoru měli mnohem častější výskyt zdravotních obtíží. Zajímavé je, že podobná souslednost se neukázala ve vztahu k vhodné teplotě a vlhkosti vzduchu. Je přitom dobře známé, že tyto veličiny mají velký vliv na zdraví plazů, proto je pravděpodobné, že v některých ohledech by metodologie výzkumu potřebovala zpřesnit. I kdyby se ale špatně vyhřívané terárium neprojevovalo přímo na zdraví zvířat, je asi zřejmé, že minimálně hladině stresu nepomůže, když se had necítí komfortně.

Autoři práce by se rádi k podobně pojatému výzkumu vrátili, tentokrát ale s použitím i dalších metod, než je jen pouhé dotazníkové šetření. Překvapivě totiž existuje velmi málo studií, které by podrobněji zkoumaly vztah životních podmínek hadích mazlíčků a jejich zdraví. Ačkoliv je nově publikovaná práce založená jen na necelých 800 hadech, přesto jde doposud o jednu z největších prací tohoto typu.

Britští veterináři se domnívají, že problematice bude potřeba do budoucna věnovat mnohem víc pozornosti. Zjištěná čísla totiž nejsou vůbec dobrá – a to je navíc potřeba počítat s tím, že část dotazovaných chovatelů musela mít tendenci zdravotní obtíže a problematické chování podceňovat. Jak jsme navíc uvedli na začátku, chovatelů exotických mazlíčkům přibývá.

V českých podmínkách existuje dlouhá tradice různých chovatelských kroužků či klubů a část komunity se dělí o své zkušenosti a doporučení. Přesto však lze předpokládat, že v budoucnu bude spíše přibývat těch, kteří se na chov hadů vrhají s nadšením, ale bez rozmyslu – a pak nedávají svým mazlíčkům to, co potřebují. Autoři studie proto volají po zvýšené pozornosti věnované chovatelské osvětě, což je nakonec imperativ, který platí nejen pro Velkou Británii.