Často se uvádí, že kočky byly ve středověké Evropě nenáviděné a nechtěné. Není to tak úplně pravda, ale bohužel to není ani úplná lež. Vztah ke kočkám byl v oněch časech poněkud ambivalentní a měnil se dle prostoru, času i osobních preferencí.

Počátky koček ve středověké Evropě jsou nejasné, první písemné zprávy jsou o nich z 11. století, archeologie ale naznačuje, že tu byly přítomny už od pádu Římské říše. Sami Římané ale nebyli velcí milovníci koček (každé pravidlo má ovšem výjimky), častěji si jako myšilovy doma drželi fretky a podobné tvory. Kočky byly spíše polodivoké a trpěné, ačkoliv se tu a tam na římských mozaikách objeví.

Středověký člověk si na kočce nejvíce cenil lovu myší. Ve vzduchu ale viselo ono spojení s temnými silami. Kočka tento cejch prostě měla a naplno se to projevilo ve vrcholném středověku.

Papež Řehoř IX. vydal v polovině 13. století bulu, která reagovala na údajně se šířící satanské kulty ve Svaté říši římské.

V tom dokumentu zazněla nešťastná věta "a nestrpíš živou kočku vedle sebe" - to proto, že se objevovaly zprávy, že uctívači Ďábla uctívají i kočky. Snad to byl ozvuk inspirovaný antickým pohanstvím. Jeho následkem byl ale velký masakr koček v latinské Evropě. Někteří badatelé se domnívají, že šíření moru ve 14. století pomohl i nedostatek koček, které by lovily krysy.

Z pozdního středověku víme o vcelku brutálním zacházení s kočkami, upalování zaživa a podobně. Ve městě Ypres ve Francii se dnes slaví nevinný a roztomilý festival s průvodem lidí v kočičích maskách. Jeho kořeny jsou ale u jedné takové bizarní slavnosti, která se zde od 15. století konala a zahrnovala hromadné zabíjení koček.

zdroj: British Library

Na druhou stranu, máme i informace, které těmto zprávám o defacto vyvraždění evropských koček odporují. Od začátku středověku se totiž kočky objevují v laskavých kresbách a to i v církevním prostředí.

Z byzantského prostředí také pronikla do Evropy zvláštní synkreze. Kočka byla asociována ve starověku s bohyní Artemis. V raném křesťanském prostředí některé atributy Artemis splynuly s Pannou Marií. A tak najednou zjišťujeme, že se kočky objevují na obrazech Zvěstování Panně Marii jako její křesťanský symbol. Lov myší byl navíc po celý středověk kočkám přisuzován k dobru.

Máme i písemné zprávy, že tu a tam se i ve středověku objevovaly kočky jako domácí mazlíčci. Výmluvným dokladem jsou otisky kočičích tlapek na středověkých cihlách nebo dokonce inkoustem na rukopisech.

Asi za všechno hovoří iluminace z jednoho anglického rukopisu ze 13. století. Na něm jsou vidět kočky při typické činnosti: jedna loví myši, druhá spí, třetí zlobí ptáčka v kleci. Ten, kdo obrázek maloval měl kočky dobře napozorované a dobře znal jejich "domácí" chování. Kočky to ve středověku zkrátka lehké neměly, ale možná na tom byly o něco lépe, než se někdy píše.