Je dobré si všimnout, kde má které zvíře oči umístěné. Zjednodušené pravidlo říká, že lovci mají oči posazené na hlavě vepředu, zatímco kořist po stranách. Rozdíl je pak v šířce zorného pole a ostrosti přímého pohledu. Kořist zkrátka nepotřebuje jasně vidět před sebou utíkajícího tvora, zato musí mít jasno, jestli na ni z boku něco nenabíhá. Samozřejmě, schéma očí vepředu/na boku není vždy platné a má několik výjimek.

Například společní předci lidí a opic měli patrně oči orientované vepředu na lebce proto, že ač nebyli aktivními dravci, přímý, ostrý pohled jim pomáhal orientovat se v nepřehledných korunách stromů. Když se pak lidský druh stal dominantním lovcem, tak naše zorné pole bylo výhodou.

V otevřené krajině, kde naši předci lovili, dokázali sledovat zvěř na velkou vzdálenost, díky schopnostem sledovat detaily uměli dobře stopovat a podobně. Naše zorné pole je složené tak, že ve výseku s úhlem asi 120° vidíme ostře a prostorově složený obraz oběma očima, okraje zorného pole pak mají výseč jen asi od 140° do 180°.

Lidské zorné pole | zdroj: perception28.wordpress.com

Kočka domácí skvěle demonstruje, jak se vyvinul zrak specializované šelmy. Od svých divokých předků možná změnila životní styl, ne však anatomii. Kočičí zrak nabízí poměrně širokou výseč 140° ostrého zraku. Okraje zorného pole jsou o něco širší než u člověka, ve výseči asi 200°. Dokáži tedy v poměrně široké oblasti zaznamenat pohyb – ať už je to myš nebo hračka – a zaměřit se na něj. 

Důležité je, že kočky mají v oku asi osminásobek tyčinek, tedy buněk umožňujících vnímání kontrastů při nedostatku světla. To znamená, že vidí mnohonásobně lépe v šeru a i ve tmě. Vypouklý tvar kočičích očí dále pomáhá lepšímu přijímaní světla, navíc specifická reflexní vrstva oční bulvy zvyšuje kontrast viděných objektů například proti jednolitému pozadí nebo tmavé obloze.

Jak vidí kočka - světle modře jsou okraje zorného pole, fialová výseč ukazuje přímý pohled obou očí. | zdroj: perception28.wordpress.com

Kočky ale mají oproti lidem desetkrát méně očních čípků - což jsou pro změnu fotoreceptorické buňky umožňující vnímání barev. Za světla tedy výhody jejich očí mizí. Kočka nerozezná takovou škálu barev, jako my, přesné barevné složení jejich zraku je stále předmětem výzkumu. Pravděpodobně ale, podobně jako psi, nevidí barvy výrazně a s ostrými kontrasty.

Ani ostré vidění překvapivě nemají nejlepší. Velmi blízké objekty naostřují hůře než člověk, od určité vzdálenosti se ostrost také ztrácí – skoro jako by byla kočka krátkozraká. To je dáno hlavně absencí svalu, které by kočkám pomáhaly měnit tvar čočky a tak ostřit zrak (neplést se zorničkou regulující přívod světla).

Kočičí zrak tak skvěle zrcadlí loveckou strategii řady kočkovitých šelem. Solitérní lovec musí mít přehled, kde se co hýbe a v případě objevení chutné, rychlé myši se na ni okamžitě zaměřit a udeřit. Široká výseč přímého vidění, kde se skládá obraz obou očí, pomáhá kočkám se skvěle orientovat v prostoru.

Nevýhoda těchto loveckých očí, totiž menší zaměření na detail a ostrost, se ztrácí, když podstatnou informací je, jak rychle kořist utíká a kde přesně se nachází. A že mají kočky se svýma očima problém si přečíst knihu jim, podle dostupných informací, zatím nevadí.