Vzorec spánkových fází koně vychází jak z původního životního prostředí jeho divokých předků, tak z věku, sociální hierarchie, pocitu bezpečí či zdravotního stavu. Obecně ale platí, že předci koní byli lovenou kořistí, museli proto v otevřených planinách spát tak, aby mohli vždy co nejrychleji utéct před predátorem. Ostražitost ochočených zvířat je dnes o něco menší, základní instinkty ale zůstávají. Přistihnout koně při hlubokém spánku je tedy možné, ale v rámci jeho spaní jde jen o menšinu času.

Vědci identifikovali u koní čtyři stupně bdělosti, odpovídající mozkové aktivitě: plná bdělost, ospalost, mělký spánek s pomalými mozkovými vlnami (slow wave sleep – SWS) a hluboký spánek s rychlým pohybem očí (rapid eye movement – REM). Ve fázi SWS mozek koně odpočívá, mozková aktivita probíhá v pomalých, synchronizovaných vlnách. Mozek nefunguje na aktivní, bdělé úrovni, kůň ale v této fázi dokáže spát ve stoje, případně se objevuje poloha položení na hruď s nohama složenýma v pozoru.

REM fáze spánku je dobře známá i u člověka. Tělo samo je při ní úplně uvolněné, mozkové vlny ale pracují prudce a nepravidelně, jako v bdělém stavu. Projevuje se to rychlým pohybem očí, cukáním víček, u koní frkáním nozder a někdy cukáním nohou – právě v tomto stavu se totiž zdají sny. Spánek je to z pohledu mozku aktivní, z pohledu ztráty vědomí a odpočinku ale hluboký. Teprve v REM fázi kůň ulehá na bok s nataženýma nohama a doopravdy ve spánku leží.

Udává se, že dohromady koně denně prospí asi 5–7 hodin. Z toho průměrně 15 procent času tvoří REM spánek, existují ale i spáči, kteří si ho dopřávají i 3 hodiny. Nemělo by ho ovšem být méně než 30 minut, aby nedocházelo ke spánkové deprivaci.

Na boku jen chvíli

Neexistuje jasně daná hranice, jak dlouho koně vydrží ležet ve spánku na boku, obecně ale platí, že tato doba není příliš dlouhá. Kůň sice takto poskytuje odpočinek namáhaným končetinám, zároveň ale jeho vlastní váha působí na trup tak, že se omezuje proudění krve a mačkají plíce. Známé jsou případy, kdy se koně z lehu postavili tak, že si způsobili zranění na znecitlivělých nohách. Hodně zjednodušeně bychom mohli říci, že koně se potřebují čas od času plně natáhnout, jejich tělo ale na takovou polohu není dobře stavěné.

Většina koňského spánku tedy probíhá ve fázi SWS, která sama je přerušovaná fázemi bdělosti. Šlachy a svaly jejich těla jsou tak poskládané, že i zcela uvolněné dokáží udržet zvíře ve stoje. Něco vzdáleně podobného známe od ptáků, kterým se při uvolnění svalů svírají pařátky tak, aby i ve spánku zůstali stát na větvi. V případě mohutného koňského těla jde ale o mnohem sofistikovanější systém, který se v průběhu evoluce vyvinul. Schopnost se rychle probudit a takřka okamžitě začít utíkat totiž byla velkou výhodou v souboji o přežití. K tomu všemu je ale navíc potřeba počítat s tím, že kůň je sociální zvíře. Jeho spánkové fáze tak ovlivňuje i přítomnost ostatních koní – v přirozeně fungujícím stádu obkrouží bdělí jedinci ty spící, aby je chránili a později se mohli vystřídat. Právě při takovém nastavení si koně nejčastěji mohou dovolit krátký spánek vleže.

Na to, jak velká pozornost se věnuje koňskému zdraví, existuje zatím překvapivě málo výzkumů věnujících se poruchám spánku. Vědci popsali existenci klasických problémů – narkolepsie, nespavost, spánková deprivace – teprve v poslední době se jim ale věnují intenzivněji. Asi nepřekvapí, že zjištěné příčiny různých poruch známe i od jiných savců, nás nevyjímaje.

Na kvalitní koňský spánek tak vedle nemocí a zranění může mít vliv například změna životního prostředí, pocit ohrožení, nevhodné podmínky ustájení, vysoká míra stresu daná špatnými zážitky z dřívějška a podobně. Často jde o „začarovanou spirálu“, například spánková deprivace vzniklá nedostatkem REM spánku se stupňuje tak, až kůň nezvládá aspoň na chvíli ulehnout na bok. To nakonec vyvolává ortopedické a neurologické problémy, i koňské nohy potřebují odpočívat, což ve výsledku jen umocňuje neschopnost pořádně usnout.

Koně trpící špatným spánkem se pak projevují nejprve chřadnoucí výkonností a agresivním chováním, později častějšími zraněními od pádů a podlamování nohou, až po kolabující imunitní systém a celkové zdraví. Při zodpovědném chovu, kdy se bere ohled na přirozené potřeby zvířete, ale naštěstí ke spánkovým poruchám nedochází příliš často. Spokojený kůň umí střídat fyzickou aktivitu s chvílemi odpočinku i hlubokého spánku – a užívat si všechno z toho po svém.