Papoušci jsou oblíbeným námětem v umění snad už od antiky. Jsou nejen symbolem krásy a marnivosti, ale i rajské nádhery divoké přírody. Historiky umění tedy obvykle nepřekvapí, když se s nimi setkávají na obrazech – vždyť renesanční malby plné přírodních motivů vznikaly v době, která se kryje s dobou zaoceánských objevů. Přesto – není papoušek, jako papoušek.

Jižní Amerika byla dobývána už od 15. století a tak například budoucí Brazílie, země nejbarevnějších a největších papoušků na světě, byla zvána Brasilia sive terra papa-gallorum – „země papoušků“. Kakaduové jsou ale přeci jen jiná liga. Hlavní teritoria většiny jejich druhů najdeme v Austrálii, s jistým přesahem do Indonésie. A to jsou regiony, které Evropané začali poznávat až od století osmnáctého.

Oblast rozšíření čeledě kakaduovitých | zdroj: commons.wikimedia.org Když tedy australská kunsthistorička Heather Dalton upozornila na to, že se na renesanční malbě z roku 1496 nachází kakadu, bylo z toho pozdvižení.

Kresba Vítězné Madonny od Andrea Mantegna je typickou malbou své doby – až na onoho papouška, který je navíc znázorněný velmi realisticky a je jasné, že malíř jej mohl přímo sledovat.

V 15. století ještě ale Evropané o Austrálii neměli ani tušení a i pro asijské námořníky byla obtížné dostupná. Předpokládá se, že se pták musel dostat do Evropy přes Hedvábnou stezku složitými obchodními vazbami vedoucími od Číny až do Indonésie.

Bylo tedy nutné zkonstatovat, že ani zdaleka nerozumíme celému dosahu dálkových obchodních vztahů tak, jak jsme si doposud mysleli – a pak přišla v roce 2018 nová uměnovědná studie, která všechno posunula ještě o dvě staletí dozadu.

Tým finských historiků totiž bádal ve vatikánských archivech a přitom procházel jeden z dochovaných rukopisů díla „O umění lovu s ptáky“.

To samo o sobě je zajímavé dílko, neboť se jedná o statě o ornitologii a sokolnictví, vymyká se ovšem středověkým standardům tím, že jej napsal sám císař. Konkrétně Fridrich II. Štaufský, u nás známý jako vydavatel Zlaté buly sicilské pro českého krále Přemysla. Dílo je dochováno ve 13 různých rukopisech, z nichž jeden se nachází ve Vatikánu.

Papoušek kakadu na malbě Madonna della Vittoria (Andrea Mantegna, 1496) | zdroj: University of Melbourne

Právě v něm – již dříve čteném a hojně citovaném, navíc oblíbeném pro řadu půvabných vyobrazení ptáků – si až nedávno historikové všimli, že je také nakreslený kakadu! A to hned na čtyřech kresbách. Navzdory schématickému stylu je krásně k poznání a můžeme říci, že je pokaždé zachycený realisticky. Badatelé si dokonce všimli, že nemá výhružně vztyčenou chocholku, což je stereotypní podoba kakadu z pozdějších časů. Autor tak nejspíše viděl ptáka klidného, který se cítí doma a v bezpečí.

Jedno ze čtyř vyobrazení papouška kakadu v rukopise ze 13. století | zdroj: Biblioteca Apostolica Vaticana Tento objev je ještě zásadnější, než kakadu renesanční – 13. století je časem vrcholného středověku, kdy zaoceánské plavby byly ještě daleko a Evropa byla víc zahleděná do sebe, než do dalekých krajů. Kakadu snad nemohl pocházet přímo z Austrálie, ta byla velmi špatně přístupná, ale je reálné, aby se například z Nové Guinei dostal od obchodníků do Indie, dále do Číny a na Hedvábnou stezku.

Taková cesta mohla trvat i několik let, ale tito papoušci jsou známi svou dlouhověkostí. Fridrich II. byl navíc známý svým zájmem o přírodu, ostatně, jeho literární dílo hovoří samo za sebe.

Měl dokonce vlastní zvěřinec exotických tvorů, kde je známo, že choval lvy, opice, ale i slony. Jádro zvěřince tvořil dar egyptského sultána al-Kamila a je klidně možné, že kakadu, nádherný papoušek hodný císaře, byl mezi těmito zvířaty. Afričtí Arabové byli napojení na dálkový obchod přes námořní trasy z Indického oceánu, případně po souši přes Persii na Hedvábnou stezku.

Ať už cesta papouška proběhla jakkoliv, její konotace jsou dalekosáhlé. Indonésie a snad i pobřeží Austrálie nebyla taková terra inkognita, jak se někdy soudí. Evropané tak zřejmě byli zprostředkovaně s tímto světem v kontaktu dávno před plavbami do Austrálie. Na prvním místě stojí samozřejmě úplně nový kontext dálkového obchodu. V tom všem by ale neměla zapadnout i důležitá drobnost: kakadu mohl být zjevně v Evropě mazlíčkem o mnoho staletí dříve, než bychom si dříve mysleli.