Dodejme, že u koček jsou výrazné individuální rozdíly – někteří jedinci jsou zaměřeni spíše na projevy hlasové, jiní budou komunikovat více řečí těla. Souhrn níže popsaných chování je ale dobrou indicií k závěru, že je naše zvíře šťastné.

Hlasové projevy

Kočky vám doslova dokáží „říci“, že jsou šťastné. Ty zaměřené více na hlasové projevy, jsou schopné vydávat při hře či mazlení široce modulované zvuky, které skoro vypadají, jako konverzace. Tóny zvuků (nemusí jít jen o mňoukání) dávají také podvědomě tušit, zda jde o projevy radosti či si kočka naopak o něco naléhavě říká.

Tišší jedinci naopak dávají svou spokojenost najevo mlčením – jde o ty kočky, u kterých chovatel ví, že se mňoukáním ozývají teprve tehdy, když jim něco chybí. Může to působit lehce zmatečně, ale proto se se svými tajemnými kočičími mazlíčky musíme trochu sžívat.

Ještě dodejme, že proslulé vrnění a předení mohou kočky někdy produkovat i jako úlevu při stresu, ve většině případů jde ale o projev radosti. Zároveň někdy vrnění přechází ve výše posazené „trylkování“, při hře pak kočky vydávají krátký mňoukavý „smích“ – tyto projevy jsou nejvyšším hlasovým oceněním vnitřní radosti.

Řeč těla

Existuje mnoho tělesných gest, které nám naznačí, jak se zvíře cítí. Zkušený chovatel, který nerad ošetřuje škrábance, se rychle naučí, jak poznat naštvanou a podrážděnou kočku. Spokojená kočka je uvolněná, má od pohledu hladkou srst (tedy není naježená) a má v klidu ocas. Při odpočinku se pak taková spokojenost může projevovat uvolněnou polohou s tlapkami vepředu, uvolněnýma ušima a „ospalýma“ polozavřenýma očima.

Pokud na nás kočka pomalu, dlouze mrká, bývá to kočičí ekvivalent polibku – zvíře je šťastné a dává nám to najevo. Veselá radost při pohybu se zase může projevit tak, že se k nám zvíře (nebo k dalším mazlíčků, které považuje za své přátele) blíží se vztyčeným ocasem, který má ale ohnutou špičku. Angličtí chovatelé to přímo nazývají „howdy“ pozdravem, tedy jako by kočka ocasem říkala „nazdárek“.

Zvědavá a sebevědomá

S řečí těla souvisí i projevy energie a zájmu. Šťastná kočka má aktivní zájem o své okolí. Kočky v sobě mají reflex jisté opatrnosti před neznámým. Cítí-li se ale zvíře dobře, a tedy sebevědomě, pak vidíme, že na novinky v bytě reaguje opatrně, nikoliv však bázlivě. Někteří jedinci navíc mají tak zbytnělou zvědavost, že se bez jejich pomocné packy nic nového v bytě nesmí dít nebo objevit – a je to tak správně. Nespokojená kočka se propadá do bázlivosti a letargie.

Hraní si

Zdravá, šťastná koťata by si vydržela hrát v podstatě pořád. S věkem se kočka trochu zklidní, typické pro kočku domácí ale je, že si kousek kotěcí povahy nechává i v dospělosti. Právě hravost je skvělým indikátorem štěstí a spokojenosti. U některých rozvážnějších jedinců nemusí být v dospělosti tak patrná, nějaká její stopa ale zůstává.

Hraní si přitom neznamená jen divoké lovení hračky nebo předstírané rvačky. Zařadit sem můžeme i dravčí sledování předmětů a nečekaný útok (třeba přívěšku na batohu), hravé poklepávání předmětů packou (včetně chovatelova obličeje) či hra na schovávanou.

Spánek

Kočky obecně hodně spí a je pravda, že zvýšená míra spánku může naznačovat i nemoc či depresi. Spánkové zvyky jsou ale dobrým ukazatelem spokojenost. Vyhledávání oblíbených míst ke šlofíkům naznačuje spokojenost se svým životním prostředím. Pokud se kočka snaží spát s ostatními mazlíčky, je to také projev štěstí – nešťastné kočky nemají pocity přátelství. A pokud si zvíře vybere za svého spícího partnera vás – ať už se uvelebí přímo v posteli nebo v její těsné blízkosti – můžete si pogratulovat. Kočka vám důvěřuje a štěstí jí přinášejí sdílené chvíle ve spánku.

Péče o sebe sama

Kočky, které se cítí dobře, se udržují v dobré a čisté kondici. Vždy dobře vyčištěná a hladká srst, dlouhý čas věnovaný mytí, to všechno jsou pozitivní signály. Je-li zvíře ve stresu nebo frustrované, často se to brzy pozná podle toho, že začne péči o sebe sama – tak typickou pro kočky – zanedbávat. Většina spokojených, dobře socializovaných jedinců má také tendence o sebe pečovat navzájem, někdy se solitérní kočka realizuje na svém člověku. Neplatí to ale beze zbytku a jsou individuality, které toto pnutí umývat a hýčkat druhé nemají.

Jídlo

Šťastné kočky mývají zdravou chuť k jídlu. Jedí dostatečně, pravidelně a většinou jsou (při správné velikosti porcí) spokojené. Ano, jsou kočky, které si své lidi vycvičily k tomu, že nedávají spokojenost najevo, dokud po jídle nedostanou oblíbený pamlsek. Odborníci na kočičí chování ale trochu žertem dodávají, že i tento „výcvik člověka“ je vlastně projevem spokojeného zvířete – nešťastná a frustrovaná zvířata zkrátka nemají pnutí s lidmi navazovat hlubší vztahy, a to i na úrovni důvěry v to, že je jejich člověk zase dobře nakrmí.